Ne, nebojte se. Dalšího Satana, který přichází, už si po Moorově nuzném remaku v dnešní době snad nikdo vysoustružit nedovolí. Příběh o malém Joshuovi je přece jen více vystavěn na psychologii a myšlenkových pochodech rodičů a potomků než na teoriích o příchodu Satana, předznamenaného naším letopočtem (nebo skvrnami na deštníku vrhajícími zlověstné stíny na knězovy papuče – co já vím, scenáristé si vždycky něco najdou ;). Ano, Joshua Mooreův hnojní opus asociuje jistě více než jednou (zlověstně koukajícího chlapečka na červeném pozadí má asi každý z vás vrytého v paměti více než by chtěl), přesto Rockwellův rozjívený projev hází celý film do poněkud jiného světla. V něm Joshua působí sympatičtěji možná i proto, že tu chybí obligátní kněz a na léčení pokřivené mysli se používají pouze výchovné metody. Pokud už konečně odhlédneme od věčného srovnávání – Joshua nabízí pěkné skoro-hororové brázky a díky pravidelným klavírním „výstřelům“ i slušně nervózní atmosféru, která samozřejmě dostatečně vygraduje v několika posledních vteřinách. I mezi jejími řádky je bohužel cítit, že film ze sebe při své propagaci vymáčkl maximum a o mnoho více svému potenciálnímu divákovi nenabídne; na tři hvězdy to však s klidem stačí.
