Kromě slabších snímků Nesnesitelná krutost a Lupiči paní domácí nemá filmografie bratří Coenů zásadnější výkyvy. Přesto je možné odpozorovat, že se nejjistěji cítí v éře 30.-50. letech, v níž se odehrává více než polovina jejich žánrově těžko zařaditelných filmů. Millerova křižovatka patří mezi ty nejlepší a na Coeny je až nezvykle vážná. Přinejmenším pokud vám k erupcím smíchu nestačí jen samotný výskyt maskotů jako Jon Polito a Steve Buscemi na plátně. Případně scénky s krádeží vlasového tupé mrtvole (vlastně by z toho bylo celkem dobré přísloví „Je ti to platné…“), jíž lze v pohaslých očích číst všechno, jen ne klid a mír. Tentokrát jsme v žánru čistokrevné gangsterky, v dobách, jejichž popis „kdy muži byli odvážní a ženy nevinné“ by rozhodně nebyl nejvýstižnější. Millerova křižovatka je totiž plná bezskrupulózních individuí, ochlastů, hazardérů, sadistů a zrádců. A jedinou zásadní ženskou postavu byste slovy „holka do života“ rovněž nepopsali.

Svět Millerovy křižovatky je opravdu zvláštní mraveniště, každá z postav si umanutě klestí cestu kupředu, neohlíží se napravo nalevo a hlas svědomí umlčí dřív než stačí lusknout prsty. Nebo zmáčknout spoušť. Přesto si uvědomujete, že paušální zavržení by byl až příliš velký zkrat a v biotopu jakým bylo americké podsvětí 30. let by se asi málokdo choval jinak. Kdo neměl mimikry, protekci, peníze nebo alespoň vychytralost, dobrou vyřídilku a přesnou mušku, dlouho nepřežil. Scénář vznikl podle košatého románu jednoho z otců americké drsné školy, Samuela D. Hammetta, který Coenovi lehce osekali a pokusili se zachovat jeho atmosféru jak po stránce zachycení prostředí a postav, tak mluvy. Vypilované dialogy zbavené přeřeknutí a verbálních zlozvyků létají jeden přes druhý, většinou ve formě dlouhých souvětí, které najednou předávají neuvěřitelné množství informací o tom, co, kdo, kde, kdy, jak a proč. Na chvíli vypustíte pozornost a už se nikdy nechytíte. Coenovi však zároveň vědí, že načasování je u gangsterky všechno a že slova občas nejsou dostatečně důrazná. Proto v pravou chvíli nechají promluvit hlavně tommygunu (a při tom možná zaslechnete slova tradicionálu se slovy „oh, Tommy Boy…“).

Na disku si v našich končinách na Millerovu křižovatku ještě nějakou chvíli počkáme, ale v televizi se čas od času mihne. Pak neváhejte.