Walden Media je nejdivnější studio současného Hollywoodu. Specializuje se na fantasy, ale majitelům je podle všeho úplně jedno, co vypustí do světa. Někdy je to překvapivě chytrý a dospělý film, nad kterým kritici tleskají (Most do země Terabithia), jindy superdrahé a superúspěšné fantasy (první Narnie), potom superdrahé a méně úspěšné fantasy (druhá Narnie) a čas od času prostě a jen mizerné fantasy (obě Narnie). Hlavně že to je podle knihy, hrají v tom děti a do kina může s čistým svědomým vyrazit celá rodina. Však oni si to časem nějak roztřídí a vyberou, co stojí za to mít doma na DVD.

Město Ember je další rodinná podívaná, která se však od rozjuchaných děcek, bojovných bobrů a kung-fu myší z Letopisů Narnie liší v tom, že 1) není zdaleka tak mizerná 2) rozhodně byste na ni neměli brát sourozence mladší šesti let. Příběh obyvatel podzemního města, kteří žijí v neustálém strachu z toho, že jejich dosud dobře fungující obří žárovky zhasnou a oni se budou muset vyrovnat s tím, co je skryté v okolní temnotě, totiž není pro nejmenší.

Problém je však v tom, že nadšení z ní nebudou ani ti starší diváci. Příběh dívky Liny a jejího kamaráda Doona, kteří se společně rozhodli město opustit a vypátrat, co leží za zdánlivě nekonečnou temnotou, je totiž bohužel až příliš jednoduchý. Od začátku se tváří jako sympatická dětská detektivka, v níž hrdinové musí shromáždit několik indicií, jež je povedou po správné cestě pryč z města. Bohužel režisér Gil Keanan, jenž si hraný film vyzkoušel vůbec poprvé v kariéře (před tím natočil velmi zábavný animák V tom domě straš), neumí příliš vyprávět. Žádnému z obyvatel města se nikdy nedostane pod kůži a je dost těžké začít oběma hrdinům držet palce. Pod Keananovým vedením jsou lidé z Emberu jen panáci, u nichž si nebudete pamatovat jména. Natož aby vás zajímal jejich osud. Fakt, že Město Ember nedokáže diváka pořádně chytit a strhnout, je sice v podstatě jediná výraznější chyba, ale za to hodně zásadní. Ačkoliv v dalších odstavcích budu už převážně jen chválit, nic to nemění na tom, že film je v podstatě docela nuda.

Ale kouká se na ní moc hezky. Keanan si pohrál s výpravou a špinavé město obklopené nocí, v níž září jen několik desítek světel, je rozhodně působivé a v mnohém připomíná Smrtihlava Alexe Proyase. Prostě je to slušně atmosférická depka, které je pro dětský film možná až škoda. Z kombinace steampunku se sympatickou „dětskou“ temnotou by měl jistě velkou radost Karel Zeman i Jules Verne. Pořád něco vrčí, ozubená kola se otáčí, světla blikají a všude jsou samá podivná a efektní hejblátka. Samotné město se povedlo na výbornou a opět opakuji, že je velká škoda, že se v něm odehrává tak neinvenčně podaný děj. Ember by si zasloužil skončit v rukou nějakého lepšího vypravěče.

Avšak při výběru herců měl Gil Keanan šťastnou ruku. Saoirse Ronan už v Pokání ukázala, že v budoucnosti bychom s ní měli počítat a tady svou roli zvládá také bez nejmenších problémů. To samé i její parťák Harry Treadway. Oba se chovají logicky, ale zároveň jako starší děcka, která příliš nepřemýšlí, když se řítí do nějakého průšvihu. Jsou to sympaťáci a i když prakticky neslezou z plátna, otravovat vás nikdy nebudou. Ronan a Treadway totiž umí regulérně hrát a nemají jako fakani z Narnie natrénovaný jeden veselý a jeden bojový výraz. Obsazení dětských herců se režisérovi zkrátka povedlo. Dokonce tak, že dospěláci jim nestačí.

Bill Murray tu hraje věčně otráveného a znuděného starostu natolik přesvědčivě, že vás nejspíš začne štvát hned v okamžiku, kdy se poprvé objeví. Je jasné, že mělo jít o zápornou postavu, Murray tu však neotravuje jako padouch, ale jako herec a to je problém. Tim Robbins tu příliš prostoru nedostal, a tak budete nejspíš vždycky rádi, když zkušení herečtí harcovníci zmizí a opět se objeví hlavní dětská dvojice, které to jde přeci jenom o dost lépe.

Město Ember není špatný film a pokud máte doma mladšího sourozence, jenž louská Verneovky a dokáže se na hodiny ztratit s baterkou v lese, klidně s ním do kina vyrazte. On bude nejspíš spokojený a vy také trpět nebudete. Avšak i když se Gil Keanan ukázal jako mnohem lepší volba než narniovský Andrew Adamson (oba začali u animáků), stále mu chybí vypravěčský cit. V tomhle případě sice film do výsledného nadprůměru táhnou herci a povedená výprava, ale příště by možná bylo lepší usadit na režisérskou židli někoho, kdo má zkušenosti s lidmi a ne pouze s grafickými programy.