Cival

Mr. Hlad v profilu hovoří o „nudné sázce na jistotu“. Už podle hvězdiček můžete pochopit, že tenhle letmý odsudek se díky traileru přeměňuje v odsudek podložený výcucem „toho nejlepšího“ z filmu celého. Samozřejmě, když bych se měl striktně držet pravidel pro výstavbu trailerů, asi bych se na trojhvězdí pro standardní řemeslný výtvor vyškrábal – jenže to by tahle veselá taškařice nesměla otvírat staré rány a transformovat v cosi otravného, co vás bez ustání dloube pod žebra. Nevím, jak to Ashton Kutcher dělá, že si umí vybrat tak dementní náměty (přitom v Něco jako láska dokázal, že si umí uhrát „to své“), ale What Happens in Vegas nebezpečně moc připomíná průsečík jeho dvou předchozích hitů: Líbánek, u nichž snad každá racionální duše řvala bolestí, a Šílenýho rande, v němž se  stejně jako ve „Vegas“ močilo všude možně, jen ne do porcelánových nádob k tomu uzpůsobených. Problém je v tom, že u teenagerské komedie pro náctileté mohl člověk povolit, přivřít obě oči a nechat děcka, ať se baví. Jenže Cameron Diaz není osmnáct, ale málem šestatřicet. Může být v tomhle věku něco trapnějšího, než se tvářit jako třeštiprdlo, které zrovna vylezlo z puberty a teď divočí v postelích i alkoholových oparech? Těžko říct. Cameron by si každopádně měla nejdřív spočítat své vrásky, pak si přečíst scénáře, které jí jsou nadhazovány, a opakovat si motto Genea Kellyho ze Zpívání v dešti „Důstojnost, hlavně důstojnost“. Ne nadarmo se říká, že stárnout se musí umět. S jedním dobrým fórem - o „obyčejném večírku“ s půltuctem krásných brunet - to není tenhle případ.