Nedávný rekord Hořícího keře padl - dramatizace jednoho vypjatého období v životě (filmově dosud celkem opomíjeného) Jana Masaryka posbírala neskutečných dvanáct Českých lvů. Troufnu si říct, že tenhle úspěch sice není zasloužený, ale pochopitelný je určitě. Distribuční formát, díky kterému se snímek s odřeným celuloidem tak tak vešel do roku 2016, mě nezajímá. Spíše nesouhlasím s oceněními pro scénář, režii a některé další kategorie, jelikož zrovna loni se pár stejně kvalitních a navrch mnohem odvážnějších kousků objevilo (Rodinný film, Nikdy nejsme sami). Jenže na Oscary se film s mezinárodní hereckou účastí, ověnčený tuctem cen a přitom tak ryze český posílá mnohem lépe, takže akademikům jejich volbu nechme. Spíše se podívejme, jestli bude Masaryk zajímat i vás.

 

Na scénáři Masaryka začal pracovat zkušený Alex Koenigsmark, který však v průběhu příprav nečekaně zemřel. V konkrétním naplňování vize režiséra Julia Ševčíka tak pokračoval Petr Kolečko, který je momentálně dost v kurzu (seriály Trpaslík, Čtvrtá hvězda a Vyšehrad). Společně vybrali jednu etapu v Masarykově bohatém životě, konkrétně roky 1937-1939, kdy se Masaryk jako velvyslanec ve Velké Británii nejprve snažil zabránit Mnichovské dohodě a posléze emigroval do Spojených států z žalu nad tragickým osudem Československa. Scénář je funkční a po úvodním trochu zmateném časoprostorovém přeskakování mezi Prahou, Londýnem a New Jersey se budete orientovat i bez doplňujících titulků.

Jak bylo jasné, herecký chameleon Karel Roden si připisuje další ze svých významných proměn, která tím Lvem zacinkat prostě musela. Po Zločinu v Polné, kde ztvárnil samotného TGM, tak ve stejném roce představuje i jeho syna, což je trochu bizarní, ale Roden se s tím bez potíží popasoval. Jako proplešlý a obrýlený kalič je však většinu stopáže mnohem usedlejší, než by se mohlo z ukázek zdát. Na pár jeho extempore s lihovinami, kokainem či lepými děvami sice narazíme, klíčem k jeho postavě je ale především vztah k otci. Být synem zakladatele republiky není žádný med a očekávání jsou velká. Občas tahle rodinná pouta i explicitně vysvitnou na povrch (šňupání kokainu pomocí bankovky s tátovou podobiznou rozhodně potěší), obvykle se ale jedná o lehké narážky a nereálná očekávání, která na mladého Masaryka všichni mají.

Velkou část filmu hovoří herci v angličtině, což pro někoho může být trochu nepříjemné. Myšlenkou tvůrců bylo zdůraznit, že Masaryk podstatnou část svého života strávil v zahraničí a mezinárodní diskuze k jeho charakteru prostě patří. Fair enough. Americký distribuční název Prominent Patient svědčí o tom, že kampaň za hranicemi na (přece jen ne tolik známého) Masaryka raději hrát nebude a na snímek lze nahlížet i jako na čistě lidský příběh o zhrouceném člověku.

Na tuzemské poměry film působí rozhodně velmi kvalitně a dobová stylizace nemá chybu. Tady se příznivci nejdemokratičtější rodiny Československa žádného trapasu obávat nemusejí, pouze patetická hudba na pozadí hraje trochu častěji, než by bylo nutné. Snímek ale stojí na jiných pilířích, a těmi jsou vedle samotné postavy Masaryka i trefně zničující okolnosti předmnichovské doby. Politická složka přitom funguje ještě lépe než ta psychologická, což je vyloženě výhra.

Masaryk tuzemskému filmu rozhodně ostudu neudělal. Možná se nejedná o nejpřekvapivější či nejnápaditější biják loňského roku, takhle kvalitně vysoustružené historické drama je ovšem na naše poměry něčím nevídaným. Občasná nepřehlednost či přílišné množství naťuknutých témat jsou pihami na kráse, zase tolik vás ale trápit nebudou a výlet do turbulentního závěru 30. let si s největší pravděpodobností užijete.