Loutkové filmy a seriály u nás mají velkou tradici a Fimfárum, Na půdě nebo podobné kousky ukázaly, že i v jednadvacátém století tu je dost lidí, kteří ví, jak s nimi natočit zajímavou podívanou. Mnohem zajímavější, než jsou zoufalé pokusy o animáky jako Kozí příběh nebo trikové ubohosti ve stylu Posledních  Aporveru, co nejsou k smíchu snad jen jejich tvůrcům.

Malý pán ukazuje, že když má člověk fantazii, umí to s loutkami a snaží se přemýšlet místo toho, aby se pokoušel kopírovat úspěšné vzory, může natočit parádní film. S trochou studu se přiznám, že o existenci tohohle kousku jsem se dozvěděl až v okamžiku, kdy mi přišla pozvánka na novinářskou projekci. Trailer, který si můžete pustit u nás, rozhodně nijak zvlášť nenalákal, a tak jsem moc nečekal. O to příjemnější bylo, že se z Malého pána nakonec vyklubala vlastně velmi příjemná podívaná. Na první pohled to tak možná nevypadá, ale největší problém filmu je v tom, že jde v podstatě o úplně klasický „quest“. Malý pán vyráží odhalit význam tajemného snu a z jeho putování se rychle stane klasické „dones mi A, abych ti řekla B, jestli ovšem chceš A, musíš na místo C, kam musíš přinést D“ a podobně. Co se příběhu a jeho stavby týče, film absolutně ničím nepřekvapí. Moc se o to evidentně ani nesnaží, ale je to trochu škoda.

Všude jinde to ale šlape vyloženě lahůdkově. Díky tomu, že místo živých herců tu máme loutky (a nikdo se nepokouší předstírat, že to loutky nejsou), si mohli tvůrci dovolit pustit fantazii ze řetězu, a tak se dorazí hromada skutečně nečekaných hrdinů, bizarních postaviček a podivných monster. Nepočítáme-li hlavního hrdinu, jenž tak nějak musí být normální, tak tu máme obří mluvící hlavy, sidekicky v podobě larev, které se pak promění na motýly a mají trošku problém s ujasněním si vlastní sexuality, fakt hnusné potvory, z nichž budou mít menší děti nejspíš dost špatné sny, a hromadu dalších hrdinů i padouchů, na něž se budete vyloženě těšit. Tvůrci totiž překvapují s každou postavičkou a je radost dívat se na to, jak kombinují nádhernou přírodu s originálními potvorami.

Přehrajte si trailer A to není všechno. To, že dobrou práci odvedli loutkáři, je super, kdyby to celé ovšem nemělo zajímavé hrdiny, vtipné scény i napínavé momenty, asi by to k ničemu nebylo. Naštěstí tu všechno je. O scénách v lese, kde se Malý pán schovává před slintajícími zrůdami, už jsem psal, ale režisér Radek Beran umí naštěstí pracovat i s hrdiny, jejíchž úkolem je mluvit a malinko posouvat děj. Všichni záporáci jsou vynikající kombinací klasického zloducha se směšnou postavičkou. Stačí jim dát srandovní jméno, trochu trhlý design, propůjčit jim hlas Pavla Lišky (pamatujete, jak byl boží ve Vzhůru do oblak?) nebo hrdinu nečekaně vystřelit z děla.

Malý pán je ideální dětský film, který skvěle kombinuje dobrodružství, poučení, trošku hrůzy a skvělý humor často spoléhající na vtipy, jež na první pohled nedávají moc smysl, ale o to jsou ve výsledku zábavnější. A takový má být i celý film. Kombinuje klasické vyprávění o hrdinovi a jeho putování, na jehož konci by se měl polepšit, s nečekaně vystavěnými humornými situacemi a zábavnými charaktery. Nudit se u toho zkrátka nebudou ani děti, ani dospělí. A to je pro český film zatraceně velká pochvala, nemyslíte?