Je Malá Miss Sunshine jen malý hezký film, který lze do druhého dne celý zapomenout? Pro pár diváků možná. Pro mnohem větší skupinu lidí je to ale malý hezký film, který si pamatují dodnes. A právem.

Dnešní V.I.M. je relativně mladé, v žádném případě to ale neznamená, že by nebylo významné. Příběh jedné rodiny, která musí absolvovat výlet na zvláštní soutěž krásy, totiž v roce 2006 způsobil menší poprask. Jeho obliba u kritiků i u diváků ho dotáhla ke stomilionovým tržbám, a především ke dvěma Oscarům. Obzvlášť důležitý byl přitom ten za scénář, jelikož zlomil kletbu, která nad milými nezávislými filmy visela po mnoho let.

Najednou to nebyly jen artovky, do kterých si slavné tváře odskakovaly pro náročnější role. Místo toho se rodinné hodnoty propagující indie staly rovnocennými soupeři oscarových dramat, jež se následující roky musely prát o ceny s Juno, Happy-Go-Lucky nebo 500 dny se Summer. Vzpomínáte si na velebené drama Děcka jsou v pohodě, jež v lednu dorazilo i do našich kin? Jakkoliv se snažilo být „kontroverznější“, šlo vlastně o klasickou festivalovku, jež měla kráčet ve šlépějích Malé Miss Sunshine.

Ale zpět k filmu samotnému. Ten si vaše srdce získá díky perfektnímu vyplnění škatulky „feel-good film“, když vás dokáže během pěti minut rozesmát i rozbrečet. Interakce mezi ne-až-tak normálními (a zároveň zábavnými i uvěřitelnými) členy rodiny totiž jede stále naplno, humorné chvilky s železnou pravidelností střídají dojemné, a s ústředním tématem loserovství se vždy zachází tak, aby lidská osobitost ubila chladnou logiku.

Právě tahle vyváženost, jíž zajistil skvělý scénář a podpořili ji neméně výborní herci, udělala z Malé Miss Sunshine onen pomyslný vzor pro všechny další rodinné indie (tedy ona a vydělané peníze...). Ano, je to v podstatě banální příběh o tom, že život může být jedna velká mizérie, ale rodina by přesto měla držet pohromadě a... tlačit to samé auto. Jenže jeho podání je natolik vydařené, že nad ním můžou prskat jen ti největší cynici.

P.S. Nejlepší postavou i po letech zůstává otec v podání Grega Kinneara. Oscar pro Alana Arkina je stále maličko nepochopitelný.