Předpokládám, že snad všichni znají Drsného Harryho. Přelomový film, který odstartoval éru drsných thrillerů a přizabil tradiční western z divokého západu tím, že všechny tradiční propriety přenesl do velkoměstské současnosti. Tvrdý šerif a šílený vrah, přičemž pro tyto dva není město dost velké. Drsný Harry v době svého uvedení čelil obvinění z policejního fašismu – pro vyhořelou generaci hippies bylo velkou ránou, když se jedním z nejúspěšnějších filmů roku stal konzervativní snímek nastiňující, že společenský systém je udržován pouze silovými složkami, které se nedrží pravidel a zákonů, ale sami si je utváří.

Po krátkém úvodu se tedy dostávám k našemu VIM. Magnum Force – už jen jak dobře to zní –, druhý díl série o Harrym Callahanovi, je podstatně temnější a drsnější než jednička. Výchozí premisa pokračování byla jasná – zjemnit Callahanovi rysy tím, že ukážeme poldy, kteří zákon neobcházejí, ale přímo nad ním stojí a stávají se žalobci, soudci a katy zároveň. Harry tak mohl předvést svou lepší – liberálnější – tvář, když se proti takovému opravdu fašistickému systému postavil.

Ta pravá sranda však tkví v tom, že autorem scénáře je John Milius. Geniální gun-freak, podle něhož bratři Coenové napsali Waltera Sobchaka z Big Lebowského. Milius se s až fetišistickým uspokojením vyžívá v ukázkách palebné síly, brutálních vraždách (scéna s nalitím čističem trubek do krku je i po 40 letech hodně nepříjemná) a v krvavých přestřelkách, kde se nebere ohled na nic a na nikoho. Tím vším pak s neodolatelným šklebem prochází Clint Eastwood s obří bouchačkou, který na otázku sousedky „Co má člověk udělat, aby se s tebou vyspal?“ odpovídá lakonickým „Zkoušela jsi zaklepat?“. Zživotněný sedmdesátkový machismus v nejčistší podobě.

Magnum Force je neučesaný urban thriller, který dokonale využívá kontrastu temných i líbezných zákoutí San Francisca, kde proti sobě stojí právo proti chaosu, přičemž se tyto dvě veličiny časem stírají. Nezasloužil by si uniknout vaší pozornosti jen proto, že je to „nastavovaná kaše“.