Přiznám se, že nedávno jsem poprvé testoval, co mým organismem udělá kombinace čtyř panáků absintu, litru vína a osmi piv. Ačkoliv můj žaludek vydržel, hlava protestovala a druhý dej jsem strávil v posteli celé odpoledne. Upoutávka na Madea Goes to Jail na mě působí velmi podobně. Přesto – stejně jako s chlastem – se na Perryho výplody dá zvyknout. Všechno je to totiž nakonec stejné. Režisérovo marketingové oddělení prohrabe cédéčka s nejkýčovějšími písničkami za poslední dekádu, vybere ty nejhorší a hudební podkres je na světě. Do upoutávky se hodí několik objímaček, několik vesele rozpustilých hlášek transvestity v hlavní roli, rychlý střih na čtení z bible a hurá vydělávat. Madea Goes to Jail je zkrátka stejný průjem jako Perryho předchozí filmy a dokud tyhle příběhy od srdíčka budou vydělávat, nejspíš se změny nedočkáme. Až do konce ukázky k filmu, jenž se má odehrávat ve vězení, jsem tajně doufal, že si na Perryho hrdinku někde ve sprchách počká Ving Rhames nebo Michael Clarke Duncan s nožem udělaným ze zubního kartáčku, ale nedočkal jsem se. Možná příště.
