Psát, kterak severská detektivka dobývá svět, je už dnes klišé vousaté jako Rýbrcoul. Mrazivá krimi mánie dávno zachvátila plátna kin a obrazovky televizorů – Fincher vaří (Oplevem převařené) nenávistné muže, českými kanály vesele brázdí depresivní samotář Wallander i nevýrazné bergenské očko Varg Veum. A knižnímu trhu vládne velká celebrita, zdatný nástupce předčasně zesnulého Stiega Larssona: Nor Jo Nesbø. Téměř souběžně s českým vydáním jeho nového románu Lovci hlav přichází do kin stejnojmenná filmová adaptace Mortena Tylduma. A nutno říci, že běží o pořádný bizár, k němuž se jednoznačné stanovisko zaujímá stěží.

Lovci hlav s klidem vykračují z mantinelů zvyklostí a servírují exkluzivní sousta.Předně: nejde o čistou detektivku, ale spíše o košatý slepenec krimi, heistu, thrilleru, rodinného dramatu a čilé exploatace. Ústřední postavou je zdánlivě nevýrazný personalista Roger Brown, který si nedostatek vzruchu kompenzuje specifickým koníčkem: loupežemi obrazů z bytů svých klientů. Malá postava, vysoká krásná žena, věčně přečerpané konto a chorobná posedlost reputací – to jsou základní obrysy komplexu, které vmanipulují úlisného a věčně vystrašeného chlapíka do situace, ve které se, doslova a do písmene, málem utopí ve výkalech. Narazí totiž na záludného nepřítele: playboye, podnikatele a bývalého vojáka Clase Greveho, kterému, bůh ví proč, leží na srdci Rogerovo utrpení.

Utrpení Rogera rovná se i utrpení diváka. Pozvolný rozjezd rámovaný citelně televizními manýrami a dost mlhavými motivacemi jednotlivých aktérů se utrhává ze řetězu a prudce akceleruje v duchu thrilleru, v němž jde o přežití. Lovci hlav s klidem vykračují z mantinelů zvyklostí a servírují exkluzivní sousta, kterými bezesporu jsou agrární epizoda s hovny a traktorem či Rogerův brutální pokus předstírat smrt. Film v některých okamžicích balancuje na hraně černé komedie, v níž je od nechutenství jen krok k provinile blaženému úsměvu. Bohužel režijní vedení Mortena Tylduma se blaženému úšklebku spíše brání, a tak mu božské okamžiky, jako např. ten, kdy se výkaly umazaný hrdina řítí po silnici na traktoru s pitbullem napíchnutým na radlici, poněkud kloužou mezi prsty. Přitom stačilo málo a bylo tu cosi jako řízný severský pulp se všemi náležitostmi.

Přehrajte si trailer Skoky od exploatačních výjevů k selankovitým televizním dialogům Rogera a jeho manželky jsou nepříjemné a berou filmu vítr z plachet. Lovci hlav přitom vůbec nemají problém s tím, že by vyprávěly nadměrně hloupý příběh – knižní předloha je zjevně postavená na předstírané prostoduchosti, z níž jsou posléze vytvořeny celkem mazané twisty. Filmová verze pak občas jen lopotně lepí jednotlivé výjevy a popisně zaostává za zuřivě odsýpajícím dějem. Naštěstí má k ruce vynikajícího protagonistu hlavní role – spojte si krhavé oči Christophera Walkena s úlisností Steva Buscemiho a dostanete charismatického Axela Hennieho, jehož přerod z nesympatického grázlíka v chlapa, který srdnatě bojuje o všechno, udrží hrkavé vyprávění pohromadě.

Věčná škoda, že se k zfilmování Lovců hlav nedostal o třídu větší režisérský psychopat, který by méně lpěl na konvencích a více se nechal unést absurditou a perverzností látky. Tyldumův film je v jádru uhlazené rodinné drama s několika (možná nechtěně) komediálně krutými vsuvkami. I když se v žádném případě nejedná o tak výrazný žánrový počin, jaký vysekl svým filmem Ukrutně šťastni Dán Henrik Ruben Genz, nabízejí Lovci hlav místy něco perverzně zábavného a překračujícího konvence. Rozporuplné a ve své rozporuplnosti téměř provinile rozkošné. Milovníci severských žánrových mutantů by se v tom mohli najít. A na knihu, na tu si věru s chutí počkám!