Někdo se tu sakra snaží, abych přehodnotil svůj rezervovaný vztah k Pixarovským animákům. Nejdřív tasí teror s iniciály WC a největší koncentrací pištících víl na metr čtvereční, pak to zkusí s utrápenou báchorkou o drakovi a několika divných postavičkách. Vizuálně není o co stát – stylizace osloví asi jen diváky, kteří si dokázali užít i Ošklivé kačátko a já, z textur moc valut nečouhá a každá druhá scéna se halí do v podstatě ohyzdné škály našedlých barev. Nuda? Možná... Naštěstí občas přiskotačí nějaká modrá chlupatá svině, pronese cosi ve stylu „blé blá blá blé blebleblé“ (dabingový výkon roku), s epileptickou třasavkou vyplázne párkrát jazyk a nakonec skončí s hubou plnou buřtů. Není to vtipné, není to chytré, ale aspoň se děje něco, na co pár měsíců nezapomenete. O drakovi, flusajícím oheň, o jeho nohách ťapajících ve stylu Jurského parku monitoru ani o těch pidižvících okolo něj to rozhodně tvrdit nejde. Proto říkám, stop Cardovi a díky za modrou. A získané zlaťáky cpěte radši do jiných filmů v distribuci...
