Nedávno jste si mohli přečíst recenzi na Bláznivou pětku, kterou jsem odsoudil jako dno francouzské kinematografie. S odstupem několika týdnů se musím téhle francouzské otřesnosti omluvit, jelikož žabožrouti dokázali přijít s peklem tak otravným, že téměř překračuje hranice koukatelnosti při zachování zdravého rozumu. Vítejte v Líné zátoce.

Story se odehrává v severní Francii na začátku 20. století. Režírující Bruno Dumont sleduje dvě různé vrstvy místního obyvatelstva – chudou a jednoduchou rybářskou rodinu a zdegenerovanou bohatou šlechtu. Zatímco tupí a incesty deformovaní šlechtici umějí jen pištět a pseudointelektuálně rozjímat o společenských problémech skrze opakování floskulí, chudí rybáři jsou vykresleni jako ďábelská monstra s určitým ne zrovna přijatelným zlozvykem. Obě rodiny poznáváme díky dvojici klasicky neschopných policejních vyšetřovatelů, která zkoumá neobvykle rostoucí počet zmizelých osob v oblasti.

Mohla to být zajímavá historická kritika hned několika sociálních tříd, ukazující na morální malost celé společnosti. Nebo vypráskaná komedie založená na verbálních vtípcích a francouzské roztržitosti, zasazená do kulis začátku minulého století. Líná zátoka ovšem zůstává na půli cesty. Humor je na úrovni Troškových gagů a nemá žádný přesah, kritika společnosti je stejně banální a nepřínosná. Bez výjimky otravné a neustále se pitvořící postavy také na zážitku nepřidají. Celou dobu mě proto trápilo několik palčivých otázek. Namátkou: O co tady komu šlo? Má tohle Juliette Binoche zapotřebí? Mám já zapotřebí se na tohle dívat?

Je mi úplně jedno, že byla Líná zátoka v Cannes nominována na Zlatou palmu a že má Bruno Dumont za sebou pár oceňovaných děl včetně Malýho Quinquina. Bez nejmenšího morálního problému ze spoilerování prozradím, že ke konci začnou některé postavy létat. Byl to pro mě důležitý moment, jelikož jsem se v tu chvíli začal nenápadně rozhlížet po ostrých předmětech v bezprostředním okolí, které bych si mohl prudce vrazit do lebky a ukončit tak ono dvouhodinové trápení. Mé suicidální tendence byly (naštěstí?) přerušeny závěrečnými titulky, takže se tahle manifestace nespokojenosti s promítaným filmem na nějaký čas odkládá. Návštěvu kina ovšem doporučuji jen fanatickým milovníkům nejpokleslejší francouzské kinematografie, která se k nám obvykle ani nedostane. A samozřejmě též masochistům.