Edward Zwick se s tím moc nepáře. Tam, kde by jiní nasadili pomaloučkou expozici a drama si schovávali až nakonec, se nebojí pořádně šlápnout na plyn. Hned během prvních několika vteřin se vám proto v uších rozezní hudba tak výrazná, až sáhnete po ovladači pro stažení volume. U Zwicka jsme na podobnou trailerovou práci zvyklí, stejně jako na kýč, po jehož hranici ukázka kráčí (a místy do něho jednou nohou šlápne). Stejně by se hodilo ubrat, tak rychlý nástup (bezpochyby za to může právě hudba) totiž většinou předchází nějakému naprosto geniálnímu finále. Pittův skok do dráhy letící kulky je v tomhle případě vážně super, jenže je to jenom třešnička na dortu, jehož spodní patra nejsou ani zdaleka tak dobrá. Právě ten finální sestřih totiž ztrácí šťávu a z plného hodnocení nakonec jednu hvězdičku ukrajuje. Je to škoda, hudba je skvělá a k dokonalosti už by stačilo jen to, aby s ní obraz místy trochu spolupracoval. Takhle mám pocit, jako by se ve finále vsadilo jen na vyvrcholení Pittova hrdinného činu a zbytek byl ponechán náhodě.