Zacku Snyderovi se musí přiznat, že světu vnutil svůj osobitý styl, aniž by při tom ustrnul na jednom místě. Po dravé zombiárně Úsvit mrtvých (podle mého stále nejvyspělejší snímek v jeho filmografii) si vyhrál s krvákem 300, a pak se ještě se ctí popasoval s „neadaptovatelnými“ comicsovými Watchmeny. A hned nato se vrhl jednak na animák o Sovách, druhak na masakrální variaci na Alenku v říši divů Sucker Punch – a hned po nich se ujme dalšího restartu Supermanaa. Co film, to velká výzva. Jenže na sto procent se v nich Snyderovi momentálně uspět nedaří. 

Zatímco u Watchmenů se kabonili pokladníci kin, kterým nepřiteklo tolik milionů, v kolik doufali, Legenda o sovích strážcích za mořem zklamala rovnou ve všech ohledech. A bohužel z logických důvodů. Snyderova novinka totiž v rámci konkurence neobstojí - kvalitních 3D animáků se letos urodil skoro půltucet a dokonce vznikla i jedna vynikající fantasy pro děti a jejich rodiče. V tomhle nahuštěném prostoru se Snyder pokouší prosadit s epickým filmem o sovách… a jak absurdně by to znělo před prvními obrázky a trailerem, tak rozpačitě to i končí.

Sovičky můžou být totiž sebevíc vizuálně vypiplané, technologie si u nich může hrát s každým pírkem a pohnutím zobáku, ale nic to nezmění na skutečnosti, že jako hrdinové tihle opeřenci příliš nefungují. Nedá se u nich pracovat s mimikou, nevetřou se milými gesty do přízně tak snadno jako třeba Bezzubka z Jak vycvičit draka nebo pixarovské figurky. Jsou to prostě jen takoví buřtíci zabalení v peří a chmýří, které si málokdo zamiluje. Těžko si představit dvanáctileté kluky, jimž je přitom film bezvýhradně určen, jak si hrají před barákem na soví strážce (nechci se do sov navážet, nebo tu šířit ornitologické předsudky, ale pro projekci u mě prostě jsou za losery ptačí říše... kam se hrabou třeba na datly nebo káňata :). Od tohohle konstatování se pak všechny další trable odvíjejí.

Po technické stránce Snyderův počin samozřejmě splňuje i nejpřísnější kritéria. Za skromných osmdesát milionů dolarů se povedlo zase jednou manévrovat na hraně mezi stylizovanou počítačovou animací a simulací skutečnosti, kterou by oko klidně občas prohlásilo za realitu. Ptáci jsou do prostředí zasazeni mistrně a každá jejich zpomalovačka nad plameny nebo mezi kapkami deště přináší oku kýžené potěšení. Snyder se pochopitelně nevzdal svých trademarků a hlavně během akce si formálně vyhrává, seč mu síly a zkušenosti z comicsáren stačí. Jenže rating jej brzdí, stejně jako propíraná podoba hlavních hrdinů, kteréžto překážky nerozbije ani vystrčený dráp nebo nasazená helma.

Pro „wow efekt“ si sovy nikdy nedoletí, i když si do sebe ve vzduchu natvrdo buší a vy úplně cítíte zápal animátorů i zavařené procesory počítačů. Celá koncepce „heroic-fantasy o sovách“ je totiž mimo. Nevymáčknete z ní testosteron, adrenalin, krev a řev jako v Bitvě u Thermopyl, ale film zároveň plně neuspokojí ani jako pohádka pro děti, ani jako rozmáchlý příběh pro dospělé. Přes pár hezkých momentů celek jednoduše kulhá.

Neosvědčil se nápad zadaptovat tři první díly z knižní série spisovatelky Kathryn Lasky, protože příběh je neúměrně komplikovaný a vypráví o skoro deseti důležitých postavách. Zápletka se točí hlavně okolo toho, jak „čisté sovy“ zotročují opeřence z jiných končin, vymývají jim mozky a formují z nich silnou armádu. Obětí se stane i nezkušený Soren, ale povede se mu prchnout a vmísit se pro změnu mezi mýtické a jaksepatří spanilé sovy z Ga´Hoolu. Pak musí dojít ke konfrontaci, přičemž je povinností Sorena projít si všemi peripetiemi, díky kterým se ve filmech obvykle stávají z vyjukaných mladíků muži… tak aby se mohl přerodit z vyjukané sovy v sovu dospělou a hrdinskou. Na takovouhle košatou story, v níž je obsaženo vyrvání z rodinné pohody, opeřená variace na holocaust, archetypální souboj hodného a zlého bratra a samozřejmě i spousta záminek k akčním scénám, má Snyder hodinku a půl. I Woody Allen by si ale zvládl spočítat, že tohle bude v devadesáti minutách jednoduše uspěchané – drama tu naplno nevyzní, „dospívání“ Sorena nestihne úplně přesvědčit a zvítězí pocit celkové rozklíženosti, potažmo lehké odbytosti.

Stalo se. A Legenda o sovích strážcích je důstojným ťápnutím vedle (vyloženě uráží jen krkolomné pokusy o infantilní humor - další z řady uřvaných side-kicků na kofeinu se nepovedl). Jde o prohru se vztyčenou hlavou, kdy Snyder vešel do slepé uličky a vylezl z ní s filmem, jenž těžko hledá své diváky. Pořád nenachází. Děti nepomazlí, spíš jim přivodí noční můry a zmate hlavu aluzemi na Hitlera. Pro teenagery nebude dost cool. A dospělí? S těmi nemůže tohle noblesní roztahování křídel moc zamávat. Jde to zjednodušit skrz konkurenci: Caparty umí snadno zabavit Happy Feet, testosteronový výplach poskytne 300, dobodrodružství pak Jak vycvičit draka. Všechny tyhle filmy jsou ve svém záměru vlastně dost přímočaré, ale díky tomu na určitou část publika bez debat zabírají. Soví strážci míchají všechno dohromady… a navzdory svým řemeslným kvalitám jen vrávorají.

Na závěr upozornění: Film je v českých kinech uváděn jen ve 3D s českým zněním. Dabing neurazil a třetí rozměr je užit smysluplně, protože jde spíš do hloubky. Lokalizací se proto od kina nenechte odradit.