Filmy o zodpovědnosti na prahu třicítky z per debutujících scenáristek většinou obcházím obloukem, přesně jako ten projekt, ve kterém před pár lety hrála Kristen Bell plavčici. Už z trailerů většinou halekají, že chtějí být hrozně moc indie a přemýšlivé. Budiž jim to přáno. Laggies (v Evropě Say When - to je už druhý Keiřin film v řadě, který jde do kin pod dvojitým jménem - předtím to bylo Begin Again / Love Song) mají ovšem mimořádně peckovou upoutávku a režírovala je řemeslně zručná seriálová matadorka. Takže jsem se nechal "nachytat".

Už z ukázky by vám ovšem mělo být jasné, že se nejedná o nějakou rozjívenou romantickou komedii a naštěstí ani indie sondu. Ne, hlavní problémem Laggies není to čím jsou, ale to čím nejsou. Základní premisa, korespondující s oním názvem, který většina gamesníků snadno identifikuje, protože zná význam slova lag (zpoždění), je přitom docela lákavá. Megan (Keira Knightley) se raketovým tempem blíží prahu třicítky a útočí na ni předčasně zestárlé a vdané BFFs, netrpěliví rodiče čekající potomka i nemastný-neslaný boyfriend, který číhá na správnou příležitost, kdy poklekne a vydrkotá ze sebe žádost o ruku.

V ten jeden okamžik, kdy potící se přítel klečí na svatbě kamarádky, zatímco za oknem se jejímu otci dere do rozkroku nějaká opilá družička, Megan pochopí, že je nejvyšší čas zdrhnout. Na týden proto uteče od svého života a neschopnosti rozhodnout se, co si dál počne s vysokoškolským diplomem a nulovou praxí. Při útěku naštěstí narazí na šestnáctiletou Anniku (Chloe Graze Moretz), která potřebuje někoho, kdo koupí její partě chlast. Megan zas potřebuje někoho, kdo jí nebude soudit.

Pomineme-li na chvilku fakt, že teenageři soudí každého, zvlášť pokud mu táhne na třicet a najednou chce jezdit na skejtu a pařit na středoškolských chlastačkách, je chemie mezi oběma hrdinkami celkem uvěřitelná. Megan se pak rozhodne u Anniky týden přespávat, což je hned v úvodu zatrženo jejím přísným otcem - rozvedeným otcem - kterého hraje Sam Rockwell. Tím pádem tu máme hezkou dynamiku, kdy se nám v jedné domácnosti potuluje šestnáctka, třicítka a skoropadesátník. Mám vám nakreslit diagram nebo si to pospojujete sami?

Casting je přitom zcela jasnou záchranou celého snímku, ve kterém se toho opravdu příliš nesemele. Keira paří s Chloe, Sam se zakouká do Keiry, Chloe se svěří Keiře, Sam se spustí s Keirou, Chloe je smutná, Sam je smutný, Keira je zmatená... a pak...

Přehrajte si trailer Sorry za spoilerovou kanonádu, ale tohle všechno je nejen čitelné z upoutávky, ono to v té upoutávce je i předvedené. V jejím kontextu jenom nevíte, že Keira je zasnoubená, a svůj bezuzdný týden tak trochu neumí kormidlovat. Přesto je všechno předvídatelné a jede si to až příliš mravoučným stylem. Pár zbytečných fucků v indie stylu to nezachrání a vtipů je tu překvapivě málo.

Keira, Chloe a Sam jsou ale natolik solidními herci, že i prázdné repliky opentlí alespoň gestem nebo řečí těla a najednou to "jde". Nesympatické postavy hrané sympatickými herci najednou začnou působit věrohodně alespoň co se týče vztahové dynamiky. Samozřejmě je to příliš chabá náplast, ale od festivalové hlušiny se často dočkáme i mnohem horších výsledků. Laggies nejsou ničím jiným než karlovarskou jednohubkou. V širokém nasazení v kinech působí jako neplavec na špatné straně bazénu, ale pokud někde časem zahlédnete DVD za pár kaček a nedokážete říct libovolné z hlavních hereček ne, rozhodně neprohloupíte.