Další moje zastávka v téměř prázdném kině. V poslední době na to mám fakt štěstí. A u dvojky Ladíme to zamrzí dvojnásob, protože člověk ani podle okolí nepozná, čemu se má smát. Možná americkým teenagerům, kteří z těchhle zpívánek udělali kasovní trhák. Každopádně nám před očima roste úspěšná frančíza, kterou půjde dojit ještě hodně dlouho. Zaslouží si dvojka tvrdě odsoudit, nebo má co nabídnout?

Ladíme 2: FOTOGALERIE

V návaznosti na příběh prvního dílu sledujeme dívčí vokální skupinu, která se po opakovaném vítězství v lokálních soutěžích pomalu začíná loučit s vysokoškolským životem. Ještě předtím ale dá prudérním Amíkům důvod k pohoršení, když omylem zneuctí americkou vlajku, a to ještě před zraky Baracka Obamy (i s Michelle v třízáběrovém cameu). Shodou nepravděpodobných okolností se jejich jedinou šancí na uměleckou resuscitaci stává mistrovství světa, kde zástupce vlajek, pruhů a hamburgerů nevidí moc rádi. V cestě za titulem samozřejmě stojí vnitřní spory v tlupě hrdinek i němečtí industriální konkurenti s příhodným názvem Das Sound Machine. Páni, to je ale napínavý, jak to asi dopadne?

Příběhově se jedná o přinejlepším průměr. Postup je jednoduchý: hudební úvod – kecy – podivné hudební intermezzo, aby bylo co dát do traileru – víc keců – hudební konec. Potrápení mozkových buněk nad rozplétáním složitých dějových linek se skutečně bát nemusíte, protože dvouhodinová stopáž je naplněna průměrnými muzikálními čísly, prokládanými plky o životě a tu a tam i slušným fórem.

Neobvyklé jméno vidíme na režisérské stoličce, kterou svým pozadím poctila Elizabeth Banks. Známá krasotinka z béčkových komedií si s blížícím se čtvrtým křížkem na krku nadělila novou profesi a nezhostila se jí vůbec špatně. Zrežírovat nenáročnou komedii možná nevypadá jako úkol o náročnosti revize teorie relativity, ale přesto známe spoustu horších celovečerních debutů. Krom toho si zopakovala svou roli komentátorky pěveckých soutěží, opět společně s Johnem Michaelem Higginsem. Tahle dvojice přímočaře glosuje většinu vokálních vystoupení a vedle vzájemného špičkování ukazují i hlavní přednost filmu – nadhled.

Když se komedie s a priori debilní premisou berou vážně, končí to obvykle průšvihem. Tady se ale dočkáme vtípků navážejících se do hipsterů, Američanů, hudebního byznysu i jeho hvězd a především do sféry vokálních skupin. Opakovaný údiv nad tím, jak se vůbec v tak podřadném hudebním odvětví mohou konat nějaké soutěže, znějí z úst ostřílených komentátorů osvěžujícím dojmem.

Přehrajte si trailer K vokální skupině se jinak přistupuje ve stylu týmovek: Jednotlivé členky jsou zábavně odlišné z hlediska rasy, orientace a individuální divností. Bohužel tam těch holek běhá tolik, že každá dostane jen pár hlášek, které jsou často dost mimo, anebo naopak až příliš doslovné. Okatá kráska Anna Kendrick sice kraluje obsazení, ale s touhle rolí se předřít nemusela a vystačí si s vrháním nevinných kukučů. Jak bylo jasné už z trailerů (a z prvního dílu), hlavním verbálním kanónem je Rebel Wilson v roli Tlusté Amy. Ta se dočká spousty tučných vtipů i vlastní milostné linky, která se ale bez většího množství invence topí ve scénáristických  klišé. A tak je to vlastně s celým filmem, který se potácí mezi nápaditou sebeironií a uspávací sebeparodií. Snad tohle nebude pro popcornovou omladinu fakt nový kánon moderního letního blockbusteru.