Český horor nemá na růžích ustláno, to je stará známá věc. Ačkoliv bychom měli být rádi, když u nás vznikne něco jiného než hořká komedie o socíku nebo o vztazích, poslední čistokrevné horory nedopadly zrovna nejslavněji – ať už to byla naivní sudeťácká duchařina T.M.A. nebo poloamatérská teen-vyvražďovačka Čepel smrti. Čímž netvrdím, že by u nás nevznikalo dostatečné množství hrůzostrašných filmů – loňský rok s triem trháků Saxána, Bastardi II a Hranaři nám budiž bolestivým důkazem. Ale ani tato zmíněná veledíla zlatých českých ručiček vás nepřipraví na zážitek, který nám dopřáli tvůrci Labyrintu. Napadá mě fráze „zločin proti lidskosti“, ale to by některé masochisty mohlo nalákat, což v žádném případě nechci riskovat – rád bych, abyste se Labyrintu vyhnuli velkým obloukem, protože škody na vašem jemnocitu by mohly být nezvratné.

Je frustrující sledovat film, který nedává vůbec žádný smysl.Předně se sluší dodat, že pokud chcete natočit dobrý horor, nemusíte být zrovna skutečný umělec jako třeba John Carpenter. V dnešní době stačí být cinefil jako Ti West (House of the Devil) a vědět, jak dávkovat atmosféru, aby to nepůsobilo lacině, ale naopak velice skličujícím dojmem. Je i mnoho dalších cest, jak docílit „zimomriavok“ po celém těle, záleží jen na vás, na co vám síly stačí. V Labyrintu se na vytváření nějakého pocitu ohrožení, tajemna či děsu rezignuje od prvopočátku, strašidelnější jsou i gerontofilní seriály na ČT, co tak rády sledují vaše babičky.

Námět Labyrintu – mizející lidé v tajemném pražském podzemí – není bůhvíjak originální a děsuplnou zápletku by z něj nevykřesal pomalu ani Lovecraft. Stačilo ovšem málo a mohl z toho být docela příjemný starosvětský horor s prvky okultismu a mystiky (Kabalou a alchymisty se to v dialozích jenom hemží). Nebo se mohl natočit slasher. Nebo gore. Nebo klidně feministické porno. Protože i to nejhorší německé péčko s kníratými instalatéry obsahuje alespoň jakýsi kus elementární příběhové logiky, čehož se ovšem Labyrintu zoufale nedostává.

Jistě mi dáte za pravdu, že musí být frustrující sledovat film, který nedává vůbec žádný smysl. Proč hlavní hrdinka natáčí amatérský dokument o pražském podzemí a přes den pracuje v callcentru jednoho nejmenovaného prodejce elektroniky (takhle okatě přiznanou reklamu jste neviděli od Kanárské spojky a ukradeného receptu na Becherovku)? Proč hrdinové při objevení zohavené mrtvoly v podzemí začnou rozvíjet teorii o vraždícím medvědovi? Proč člověk, co v tajnosti pátrá po nacistickém pokladu, vyvraždí půlku pavlače? Proč dal někdo peníze na takový film? Proč vypadá scénář jako by ho napsalo malé dítě? Proč, proč, proč, proč? Tolik otázek a žádné odpovědi.

Po Hranařích a Saxáně je to již několikátý český film, kterému se nedaří srozumitelně převyprávět ani to málo, co se snaží sdělit. Je moc dobře, že domácí filmy obsahují čím dál více CGI (pěkně se to vyjímá v PR materiálech), mají hezký digitální look (taky se to pěkně vyjímá v PR materiálech) a i ty postsynchrony se pomalu zlepšují (tomu stejně každý houby rozumí, tak se o tom nebudeme zmiňovat). Ale bez schopného dramaturga je vám to stejně na houby, jako kdybyste nově omítli squatterský haus a interiér nechali v původním stavu.

Přehrajte si trailer Labyrint mohl jít klidně na video jako Čepel smrti a prodávat se za 29,- Kč v trafice. Troufalost tvůrců vypustit něco takového do kinosálů a chtít, aby jim neznalí diváci platili plné vstupné, je donebevolající. Při závěrečných titulcích podkreslených popíkovým songem Lucie Vondráčkové se cítíte nejen zneuctěni a poníženi, ale i okradeni.

Rok 2012 tak pro český film začíná velice smutně, přitom to nejhorší máme teprve před sebou (klíčová slova: Školní výlet, Tomáš Magnusek, Doktor od jezera hrochů 2, Marie Poledňáková, Bastardí trilogie). Díky bohu za Maye a za malý plamének naděje v podobě konce světa.

P.S.: Režisér Tomáš Houška je původním povoláním kantor. Stejně jako tvůrce Bastardů Tomáš Magnusek … To nemůže být náhoda!

P.P.S: Sličná mulatka ukáže při sprchování na okamžik ňadro. Ani nevím, proč vám to sem píšu.