Tohle dostal na odchodnou asi ministr Kocáb. Poučný příběh o utrpení kdesi za hranicí vyspělé Evropy. Květ pouště je audiovizuálně nerozeznatelný od televizních filmů, myšlenkově zřejmě zatavený v didaktických vodách, které mají naučit i členy západní civilizace vážit si blahobytu a ohlédnout se přitom i někam dál. Ženská režisérka natočila skutečný příběh čokoládové modelky, která v útlém věku vyměnila somálské písky za londýnské chodníky a prošlapala si na nich cestu až na přehlídková mola. Móda. Peníze. Pozornost. To všechno přišlo. Stejně jako věhlas zajištěný jednou autobiografickou knihou, která upozorňovala na problém ženské obřízky. Velké téma a boj za správnou věc z filmu doslova volá, aniž by mu to přidávalo na atraktivitě – seznámit se s problematikou a ustrnout nad ní jde snadno i třeba z novinových článků nebo z Wikipedie. A často jde o mnohem ekonomičtější způsob, než jakým je návštěva kina. U Květu pouště jí můžete risknout, ale spíš bez ohledu na slabý trailer. Reakce na film jsou rozevřené jako nůžky, ctitelé dramatizací skutečných událostí po jejich ostří ale můžou vyjít k zážitku, který je bude inspirovat. Ostatní si počkají rok a půl do televizního filmového klubu.
