Mám pro Laiku slabost, protože je to přesně to alternativní animované studio, které ve stínu Disneyho potřebujete. Tihle šikulové jsou schopni vystřihnout animák za třetinový rozpočet a někde na pomezí ruční pajďulákové animace a nenápadného CGI, piplají ho tři, čtyři roky a hlavně nejedou na brutální zisky, takže si mohou dovolit tu a tam i komplexnější téma. Jistě, design postaviček a styl animace se nemusí zamlouvat každému, pokud jste zvyklí na dvakrát přežehlený pixarovský styl, bude vám možná Kubo připadat trochu neučesaný, ale naštěstí je plný momentu, kdy styl animace hraje druhé housle a je totálně válcovaný představivostí autorů. Na Kuba, malého jednookého chlapečka s kouzelnou kytarou (nikoliv mečem, jak český překlad nesprávně naznačuje), si zvyknete velmi rychle, bez ohledu na to, zda se zamilujete do jeho kukuče nebo ne. Kubo je totiž sympaťák a chystá se vám odvyprávět velký příběh. 

Kubo a kouzelný mečFotogalerie

 

Nebudu spoilerovat, ale už první velkolepá scéna na tržnici vás musí ohromit. Kubo tu se svou kouzelnou kytarou přivádí k životu barevné listy papíru, které se mění v bojovníky, draky, brnění a meče a vypráví fantastickou pohádku o statečném samurajovi Hanzovi. Jedná se vlastně o velmi kulišácký nástin budoucího děje, ovšem v takovém gardu, že vám to většinu stopáže vůbec nebude docházet. Kubo může z plakátu a z nástinu premisy vycházet jako klasická povídačka pro děti - malý Kubo se musí vydat na dlouhou cestu, čelit mnoha nebezpečenstvím a hlavně se skamarádit se dvěma netradičními průvodci na jeho pouti. Kolikrát už jste tyhle akční roadtripy za poznáním sebe sama viděli? Jenže tenhle animák povodí za nos nejen zkušené děti, ale i nezkušené dospělé. A navíc se nebojí, když je to opravdu potřeba, sáhnout i do temnějších zákoutí... nemluvím o eRkové brutalitě, spíš o mnoha podnětech k zamyšlení, které jsou v kontextu cennější než laciné ždímání emocí. 

 

Kubovo kouzlení s papíry je mimochodem nejen chytrou vypravěčskou zkratkou, kdy se před užaslým publikem (na plátně i před ním) zhmotňují mytické příšery a fantaskní světy, ale také triumfem laikovské animace. Roztančená origami se spojují do složitých tvarů, papíry dovedou svým pohybem napodobit mořské vlny, proměnit se v hejno ptáků nebo jen udělat kolem hrdiny vír tak silný, že ho vystřelí vysoko nad mraky. Stropem téhle techniky je pouze fantazie autorů a ta naštěstí šlape na plné obrátky. Vizuál je jakýmsi kulturním středem mezi východními inspiracemi a západními styly, ale klobouk dolů, jak v Laice zvládli samurajskou estetiku, včetně ztvárnění bojových umění a sice ploché, leč funkční mytologie. 

 

Kubova pouť za prozřením není nijak komplikovaná, při bližší analýze v ní najdete všechny obvyklé atrakce a zvraty, ale během překotného tempa snímku si budete podobných "malicherností" všímat jen těžko. Kubo má totiž k ruce dva velmi osobité průvodce - moudrou opici (Charlize Theron) a obětavého, i když trochu zbrklého samurajského brouka (Matthew McConaughey). Přiznám se, že jsem snímek viděl v originále a McConaughey mi do role moc neseděl, ale v českém dabingu se to třeba spraví. Charlize Theron si naopak roli užila dokonale s plným pochopením toho, že se nejedná o rozverná plyšová zvířátka, která na plátně generují podpásový humor. Tohle není Kung-fu panda a Opice i Brouk jsou Kubovými průvodci a rádci, nikoliv jen lacinými sidekicky. Dialogy jsou na úplně jiné notě, a jakkoliv se humor ve filmu vyskytuje, jedná se spíš o vedlejší produkt. 

 

Přehrajte si trailer
28.1.2016 10:00

Laika letí zvhůru! Nepamatuju si animák, který by mě v traileru tak moc bavil svou výtvarnou strá...

To ostatně pochopíte (spolu s přikrčenými dětmi v sále) zhruba v půlce filmu, kdy se na scéně objeví Kubovy tetičky, před kterými ho matka tak varovala. Samurajské čarodějnice si totiž na povel Kubova dědečka, Měsíčního krále, přišly pro jeho druhé oko. Důvod téhle loupeže je tajen až do finální konfrontace, ale tetičky jsou patřičně neodbytné a ve svém dvojhlasu i děsivé, takže budou mít některé děti na kahánku. Pokud je ale v kinech udržíte, nebudete litovat, protože Kubovo poselství je ohromně silné - nejde o klasické dojení emocí, spíš o nepodbízivé pochopení toho, co je v životě důležité. Laika vám tyhle ideály necpe na lžičce plné našlehaných cukrů a nechá vás při té pointě i trochu přemýšlet - zároveň ale Kubo není uondaný nebo příliš složitý, takže ho děti pochopí a nebudou u něj usínat.

Takhle vybalancovat animák se opravdu každému nepovede, zvlášť když se drtivou většinu děje opírá jen o tři postavičky, které musí být jasně definované, aby dohromady fungovaly. Kubo díky skvělým dialogům nesklouzává ke klišé a během akčnějších pasáží se vizuálem distancuje od mainstreamových animáků. A obojí hraje v jeho prospěch. A navíc... Kubo vám předvede, že lidská fantazie je silnější než meč - bez ohledu na ten český název. I slepý totiž pozná, že mnohem důležitější než ten kus oceli jsou struny na Kubově hudebním nástroji. Stačí do nich hrábnout a je jisté, že ani nemrknete, aby vám nějaký ten okamžik neušel. A tak by to mělo být vždycky.