Ještě předtím než Tetsuo vysekl Krvavému létu v New Yorku poctu ve své oslavné recenzi na Fincherova Zodiaca, už se o něm uvažovalo do sekce VIM. V jeho prospěch hrálo již to, že je od Spikea Lee, kterého tu na MZ máme rádi, a zároveň patří k jeho méně známým snímkům. Kdo ví, možná kritikům víc sedí jeho poloha černého svědomí Ameriky a 25. hodina, Spojenec a konečně Krvavé léto v New Yorku jim připadají jako nepříliš zdařilé bokovky. Pravdou je, že Lee si rasovou problematiku prosadí kamkoliv - a působí to naprosto přirozeně. Tím víc na ulice na pomezí Bronxu a Queens, kde spolu žijí italské, irské a afroamerické komunity a pěkně to mezi nimi vře. Lee je tentokrát v roli kronikáře, který zaznamenává reakce lidí na řádění masového vraha a rekonstruuje radosti i obavy Američanů městského typu druhé poloviny 70. let. Na válku ve Vietnamu už se téměř zapomnělo, žije se lehce a rychle. Ekonomika šlape jako na drátkách, atmosféra ve společnosti je tak optimistická, až skoro hraničí s naivitou. Nikdo se zbytečně nechce znepokojovat a dobrovolně se vystavovat rušivým obrazům. Systém je plný jedinců, kteří žijí na hraně a na živobytí si vydělávají velmi obskurním způsobem (Vinny), ale výskyt na*raného punkera Richieho vyvolá vlnu nevole. Co tím chce říct? Je normální? Není náhodou gay? Vždyť byl kdysi jedním z nás a teď na sebe věší řetězy a tupíruje si číro! Není náhodou oním vrahem, který má políčeno na milence a na osamělé ženy? Lee ukazuje vpád cizorodého prvku do zdánlivě homogenní komunity, což vyvolá řetěz událostí a reakcí. Zničeho nic ulicím vládně strach, dochází k násilnostem a k honům na "zaručeně pravého vraha." Ve vzduchu visí spousta otazníků, klidné sousedství je naleptáno vypjatým očekáváním dalšího ataku. Raději utrhnout a užít si všech radovánek, které život nabízí, stejně vás při návratu ze šichty může někdo někde odkráglovat a vy ani nevíte proč. Ulicemi se plíživě šíří panika, policejní autority nemají v ruce ani jeden trumf a zvěsti o Samově řádění nabývají fantaskních rozměrů. Co nevidět bouchnou saze.

Ve filmu samozřejmě nechybí Leeho klasické trademarky - hypnoticky plavná jízda, slovní přestřelky a skvěle vygradované situace. Fu*k counter se tentokrát zastavil na čísle 326, dostaneme se na swingers party a dojde i na explicitní scény řádění vraha, kdy mozková tkáň létá na všechny strany. Někdy až skoro legračně. Osobně mi přijde, že jedinou výraznější slabinou je, že Lee ukazuje Davida Richarda Berkowitze až příliš často a navíc jej hraje koblížkovitý komik Michael Badalucco. Podobnost tu sice je (viz wikipedia), ale koule minulých rolí je tentokrát až příliš těžká. Kdyby byl Berkowitz jen temným stínem nad městem a Lee jej v klipových sekvencích nenechal skládat z domina vzkazy, snímku by to docela prospělo. Jinak skvělá podívaná. John Leguizamo na hrad!