Ridley Scott je podivný chlapík. Nejdřív se tváří jako potomek strýčka Sama a snad i pomáhá verbovat do armády pomocí G. I. Jane a Black Hawk Down, aby o pár let později natočil úžasně smířlivou úvahu nad nesmyslností náboženských válek. Nejdřív nechal po stovkách doslova chcípat Somálce a hrdinně umírat pár amerických vojáků, teď líčí muslimy i křesťany jako sobě rovné, kteří spolu válčí jen kvůli zrůdnosti několika parchantů, zastoupených na obou stranách (i když v evropském táboře je jich trochu víc). Ale pomalu.
Pozastavovat se nad Scottovým vizuálním mistrovstvím je asi jako divit se, že Baroš dobře kope do balónu. Každý záběr je mistrovsky vypulírovaný, bitvy úžasně nasnímané a pro mě osobně pocitově mnohem intenzivnější než chladná řež z Návratu krále, ze které jsem až příliš cítil miniatury a triky. První polovina je určitě vlažnější a sám jsem váhal jestli je Království nepodařenou variací na Gladiátora nebo nedotaženou historickou exkurzí – jenže pak se začne bránit Jeruzalém a všechno do sebe zapadne. Ridley nelíčí Bloomovu postavu jako hrdinu (mimochodem, Orlando je v pohodě), který si přišel pro slávu zavraždit, ale jako muže rytířských ideálů, kterému je přednější záchrana životů svých bližních před umíněným lpěním na území a majetku.
„Přišli sem jen pro bohatství,“ hlásí zatoulaný kovář a George Bush ví, o čem je řeč.:-) Scott uhrančivě vypovídá o nesmyslnosti třenic na Blízkém východě a předkládá palčivé otázky: Má větší cenu vlastní čisté svědomí nebo podlost v zájmu celku? Je lepší bojovat do posledního muže nebo se ctí kapitulovat? A jaký bůh vlastně vládne království nebeskému – ten evropský nebo Alláh? Dvě věci jsou ale bez debat. Žádná scéna pro mě tak dokonale nevyjádřila hloupost války, jako symbolický záběr, v němž se desítky tisíc vojáků tlačí do desetimetrové škvíry v hradbě. A kdyby novému Scottovi lidé naslouchali, nemusely by nás možná z médií tak často strašit zprávy o terorismu. Absolutně obohacující zážitek.