Když se nějaký režisér či herec rozhodne natočit si film jen tak pro radost a nezabývá se očekáváním diváků, ambicemi producentů či vlivem na vlastní kariéru, může to dopadnout jen dvěma způsoby. Buď se publikum naladí na stejnou vlnu a z filmu se stane kult, nebo film zapadne jako nepodařený experiment, který dokázal v kině pobavit jen pár magorů. Jack Black se rozhodl natočit si jeden takový „film pro radost“ a … u diváků to projel na celé čáře. Celosvětové tržby 13 milionů dolarů jsou sice opravdu hodně smutný výsledek pro Blackovu peněženku, ale jak už jsme se mnohokrát přesvědčili, kvalita filmu a velikost tržeb mohou být často v nepoměru.

V podstatě se ani nedivím tomu, že Tenacious D: The Pick of Destiny byl propadák. Film, který by se jednou větou dal charakterizovat asi jako „Dva čtyřicátníci hulej trávu, hrajou rock a dělají bordel“ do kina příliš lidí nenaláká, ale Jack Black už jednou kombinaci Rock-Humor-Ksichtění použil ve Škole ro(c)ku a tehdy mu to vyšlo na jedničku. Tentokrát se však utrhl ze řetězu totálně.

Tenacious D: The Pick of Destiny je film bez nějakého výrazného scénáře, jde o sled více či méně absurdních scének propojených hudebními vložkami. A je to paráda. Black a jeho parťáka Kyle Gass už spolu nějaký ten rok pracují a vzájemná chemie je naprosto dokonalá. Gass sice není herecky tak zkušený jako Black, ale i tak zvládá bez problémů hláškovat, tvářit se jako na*ranej metalista, nebo v ten pravý čas udělat něco opravdu nečekaného, bizarního a vtipného. Přesto je tou hlavní hvězdou Jack Black a pokud vám alespoň malinko sedí jeho styl herectví, při kterém křičí a skáče, jako kdyby do sebe nalil litr kafe, dělá grimasy konkurující Ace Venturovi a do toho všeho si občas nezřízeně zařve na mikrofon, budete v sedmém nebi. Tenacious D: The Pick of Destiny je totiž právě kombinací typické blackovské komediální divočiny a parádního rockového nářezu.

Právě písničky jsou totiž na Tenacious D: The Pick of Destiny tím nejlepším. Oba pánové vědí, co se svými nástroji dělat (žádné dvojsmysly vy sprosťáci!) a všechny jejich songy mají tu správnou rockovou šťávu. Jsme ale v komedii, takže mnohem důležitější jsou texty. A tady se nebojím poprvé použít slova geniální. Kdo viděl International Teaser, ten tuší, co si na něj dvojice Black & Gass připravila. Kdo ne, ten bude koukat s otevřenou pusou. Texty jsou samozřejmě plné sprostých fórů, sexuálních narážek a hned první scéna se zpívajícím chlapečkem, jehož slovník zdaleka neodpovídá jeho věku, rozhodne, jestli se u Tenacious D: The Pick of Destiny budete bavit, nebo ho po pár minutách znechuceně vypnete. Black s Gassem si navíc do svého filmu přizvali nejednu zajímavou hudební osobnost a i po hudební stránce má tak jejich komedie dost slušnou úroveň. Pořád je to ale hlavně totální a politicky nekorektní zábava, která vaše babičky bezpochyby urazí a u rodičů bude hodně záviset na hudebním vkusu a toleranci sprostých slov.

Režisér Liam Lynch pochopil, že na Tenacious D: The Pick of Destiny si jméno neudělá a jeho režie se tak od prvního momentu přizpůsobuje scénáři a oběma hlavním protagonistům. Na druhou stranu v žádném momentu mu to neskřípe a film nemá vyloženě slabé místo. Jen závěr se trošku vymyká tomu zbytku. Je totiž ještě o několik úrovní lepší. Geniální (podruhé použito) finálová rocková bitva je něco, co se ve filmu objeví jen jednou za pár let. Nechci prozrazovat kdo se s kým utká, ale vězte, že něco podobného jste ještě nikdy neviděli a ani neslyšeli. Black s Gassem ze sebe v poslední desetiminutovce dostali maximum jako herci, jako muzikanti a především jako textaři. A já se přiznávám, že finále filmu jsem viděl už nejméně patnáctkrát a pokaždé u něj křičím smíchy.

Jestli vám recenze připadá „neobjektivní“ a „fanouškovská,“ je to tak. Nebudu předstírat, že ne. Tenacious D: The Pick of Destiny se mi líbilo strašně moc. Film má svoje vady, například ne úplně dokonalé triky, občas trošku extrémnější humor a viditelně nízký rozpočet, ale na druhou stranu pokud jste na stejné vlně jako trojice Black, Gass a Lynch a zároveň jste rockově pozitivní, není jiná možnost, než film milovat.

Nebudu tu rozepisovat odečítání hvězdiček podle lásky k Nirvaně, Ozzymu nebo Metallice, pokud chcete vědět, jestli se vám Tenacious D: The Pick of Destiny bude líbit, pusťte si zmíněný trailer. A jestliže se na vaší tváří objeví úsměv, minimálně to zkuste. Pokud si budete poklepávat nohou do rytmu, rovnou si začněte film shánět.