Řeklo by se osobitá ukázka. Ale překvapivá? Kdeže. U jiného bychom si lámali hlavou nad duševním sílením, které deformuje obraz a nechává kvílet holčičku pod zákonem. Jenže to, co by u řemeslníků udivovalo odvahou je v rámci tvorby Terryho Gilliama předvídatelnou normou. I když pořád dostatečně divnou. Gilliamova fantazie hobluje svá oblíbené témata, a tak nás už v Karlových Varech mohou potkat procházky mezi světem snů a smutnou realitou v jedné chatrči. Jeliza-Rose si v duchu psychedelických tradic mistra Gilliama hraje s utrhanými hlavičkami panenek a dohlíží na Jeffa Bridgeseho, který provádí to, co podle odpůrců marihuany bude za chvíli vyvádět každý druhý inhalátor THC. Mnohem pravděpodobnější, než že všichni přestoupíme na tvrdé drogy, však je další úspěšné naplnění mise zvážnivšího humoristy z Monty Pythonů při plození svých jedinečných opusů. Ten sice znovu důvěřuje víceméně stejným formálním mechanismům, které jsme si už mnohokrát osahali v Králi Rybáři, Dvanácti opicích nebo pracovních záběrech z Dona Quijotea, na dynamickém střihu ukázky a celkové „podnětnosti“ materiálu se tím ale nic nemění. Raději však vyčkejme, co z králičí nory, do níž nakukuje novodobá Alenka, nakonec vyleze.