Koralína a svět za tajnými dveřmi

Je to k nevíře, ale tenhle trailer ležel u ledu minimálně pět měsíců. Jak je to možné? Nevíme a ani netušíme, nicméně matematika a objektivní fakta jsou zřejmá – trailer ke Coraline je jednou z posledních prací Dona LaFontainea, který nás opustil na počátku září minulého roku. A Coraline trailer tak získává trochu nezaslouženou pozornost jako jedna z jeho posledních prací pro Hollywood. Nezaslouženou proto, že sám o sobě nijak převratný není a vyznívá poněkud do prázdna. Další Alenka v další říši za dalším zrcadlem… a postavičky jako vystřižené z Burtonovy loutkové dílny už jsme taky někde viděli (třeba právě v Selickově loutkové dílně, která je za Burtonovu mylně vydávána :-). Coraline nešokuje, nevzrušuje, ba skoro vůbec nezajímá. A chybí i ty hlášky a celková vtipná grácie z minulého traileru, kterou jsme si tak zamilovali… Nebýt naprosto nevídaně gradovaného hudebního podnesu v samotném závěru, skoro má člověk pocit, že Gaiman je obyčejný fušér a jeho předlohy nemají žádnou šťávu. Naštěstí dobře víme, že je to pouhý omyl a nedopatření, které se stává maximálně jednou za deset let. A Coraline i ve svém celovečerním finále může zapůsobit úplně jinak než v těch pár celkem hezkých, zato poměrně neživotných fragmentech (z minule má hodně našlápnuto). Dnešní verdikt zní: průměrné řemeslo velmi těsně pod tři… za krásnou vzpomínku na mistra LaFontainea to zaoukrouhlíme na tři pěkné a čisté.

Henryho Selicka možná čeká velká satisfakce. Po dlouhých letech, kdy byl tak trochu opomíjen při chvalozpěvech nad Ukradenými Vánoci na úkor svého spolupracovníka Tima Burtona, může Selick konečně potvrdit, že právě jeho vize pomohla loutkové burtonovce mezi klasiky. A jeho jméno se může stát stejně silnou značkou. Ve své novince se může opřít jednak o proslulého Neila Gaimana, dále pak o špičkovou technologii, která dokáže generovat fantastické obrázky. Teď jen prokázat svůj um. V traileru se ho dají najít tuny. Coraline je roztomilá holčička, jež si vás získá hned po úvodní deratizaci a sprše v kalné vodě. Pak se po vzoru klasických dětských fantasy dostane do paralelního světa, do bizarních kulis, mezi hastroše, bubáky i přítulné domácí mazlíčky. Ale i k nové mamince s o trochu upřímnějšíma očima... Zvolená vizualizace jí moc sluší. Ani v barvách ji nelze obvinit z kýčovistosti a na plnějších a propracovanějších kulisách (v porovnání s klasickou loutkařinou) lze vcelku spolehlivě sytit estetická čidla vašeho mozku. I opakovaně. Teď jen aby se líbivý trailer v kině zas jednou neobrátil proti výslednému filmu.

Neil Gaiman je v kurzu. To ví už každé malé dítě, které si čas od času prolistuje nějaký ten časopis nebo zajde do kina. Imaginace velkého autora se nyní opět spojila s Hollywoodem, aby dala vzniknout osobité pohádkovo-fantaskní vizi, která boří spoustu zažitých pravidel. A pokud vám už teď první obrazy něco připomínají, pomalu přichází to, co se tak nějak možná v jistých kruzích podvědomě očekává: až si sedmero krkavců sedne na sluncem zalitý pahorek, Gaiman spojí své síly s Timem Burtonem. Pokud oba pány pozorujte pečlivě, víte, že k sobě mají obrazově a náladově zatraceně blízko. Coralaine je jakousi prvotní zkouškou a důležitým mezistupněm. Točí ho Burtonův učeň a vypadá jako Ukradené Vánoce (Tima Burtona). To ale zjevně někomu nestačilo a proto tomu všemu přidal přízvisko 3D. Ne že bych osobně nějaké omamný třetí rozměr vypozoroval (Selickův film vypadá úplně stejně jako Ukradené Vánoce), ale dobrá… nemám po ruce 3D brýle, které po mně tvůrci chtějí, nemám si na co stěžovat. Ovšem ten prostý fakt, že náplň teaseru v podobě sešívání několika hadrů není ničím „provokativním“, je minimálně vhodná pro rozvášněnou debatu. Ta naše soukromá neskončila nerozhodně, nýbrž s verdiktem, který do příště úkoluje autory k větší snaze. "Divné" figurky v desateru záběrů samy o sobě už dneska asi nikoho nerozhodí – ani když za nimi stojí tak silné autorské duo.