Tak jste nás ukecali. Ne, opravdu v tom nebyl záměr nebo marketingový tah. Zkrátka i těch pár vřelých komentářů zvládlo obměkčit naše srdéčka a rozhodli jsme se ještě jednu stovku a jeden další rok s V.I.M. odkroutit. A že pořád bude o čem psát…

Představte si, že natočíte film jako Kmotr - epický příběh o zrodu nového dona Corleoneho, jenž dokáže strhnout masy a zároveň fascinovat filmové teoretiky. A o dva roky později máte na jeho triumf navázat. Existují i humánnější způsoby sebetrýznění… Francis Ford Coppola však byl v sedmdesátých letech na vrcholu svých tvůrčích sil, k ruce měl moudrou mysl Maria Puza a tak vybranou hereckou sešlost, že ji šlo - i po odchodu oscarového Marlona Branda - poměřovat s ansámblem z kongeniální jedničky.

Tím nejdůležitějším manévrem ale samozřejmě bylo posunutí perspektivy, z jaké se na klan Corleonů shlíží. V souladu se schématy gangsterského žánru je i Kmotr 2 příběhem vzmachu a pádu, zcela výjimečně je však rozpojen na dvě „nesouvisející“ linie, prolité pouze společnou krví, společným rodinným dědictvím. Kariérní vzestup si užívá Vito Corleone, původně sirotek přijíždějící do Ameriky s holou zadnicí, jenž v dospělosti pozvolna získává respekt italské komunity. Vyroste z něj don, vážený a spravedlivý kápo celé čtvrti.

Druhý Kmotr se tím ještě hlouběji noří do americké historie, jejího kulturního dědictví a společenského uspořádání. Na jednu stranu je tu pohádka o tom jak nuzák k moci a bohatství přišel, splněnný americký sen a náběh na epos o hodnotách, na nichž byly Spojené státy postaveny (tak jak jsme je viděli v jedničce). Na straně druhé je vystřízlivění a sklízení zkažených plodů, jež s sebou působení rodiny Corleonových léta přinášelo.

Příběh Pacinova Micheala Corleoneho se naopak fatálně obrací. Ztrácí svůj lesk, hříšnou podmanivost a stává se tragickou story o tom, že se za výsady mafiánského života musí tvrdě platit. Ještě před teskným třetím dílem se jasně vyjevuje, že nakonec všichni zradí, zklamou nebo prostě zemřou. Pozlátko vybledlo, zůstala bolest. Kmotr 2 není tak kompaktním a strhujícím dílem jako dokonalá jednička, nemá její perfektní dramatickou stavbu, nabízí však další odstíny. A Coppola s Puzem v něm odvážně boří mafiánský mýtus, jenž sami zrovinka zbudovali. Proto je jejich smutný sequel tak inspirativní.

Proto dostal šest Oscarů, byť žádný z nich bohužel nezamířil na krbovou římsu Al Pacina...