John Travolta a Robert De Niro v jednom filmu. Před patnácti lety by šlo o událost sezóny, dnes je to jen takové „hm“. Travolta i De Niro jsou v poslední době ochotni kývnout na všechno a rozhodně už se nedají považovat za jistotu kvality. Ale na druhou stranu pořád to jsou herecké legendy a s těmi to člověk bude rád zkoušet znovu a znovu. I když se u toho spálí čím dál častěji.

Sezóna zabíjení: FOTOGALERIE

Sezóna zabíjení rozhodně není film, který by se mohl zařadit mezi břečky jako Bojiště Země nebo Freelancers, v nichž musel bývalý Vito Corleone dělat křoví 50 Centovi, ale k těm lepším filmům obou pánů má tenhle thriller taky dost daleko. Na druhou stranu dalo se to čekat. Tvůrce Ghost Ridera a Daredevila Mark Steven Johnson by nejspíš nezvládl natočit pecku, i kdyby tím ukončil občanskou válku v Sýrii.

De Niro i Travotla tu v podstatě devadesát minut běhají po lese, snaží se jeden druhého zabít (nebo taková je teorie, protože je tu asi pět momentů, kdy by mohli jeden druhého zabít, ale neudělají to), nebo vzpomínají na válku v Bosně. Zatímco Travoltův Srb na ní zapomenout nehodlá a přišel si pro pomstu, De Nirův veterán z americké armády se pokouší všechno vytěsnit z hlavy. To znamená, že celý film se skládá z toho, jak se ti dva buď nahání po nádherných lesích Appalačských hor, jeden na druhého řve nebo filozofují o válce.

Nahánění je celkem OK a určitě si u něj vzpomenete na prvního Ramba. Prostředí je podobné a oba hrdinové jsou dost často nuceni improvizovat. Dostaví se tu i nějaké to napětí a Robert De Niro, na to, že mu letos bude sedmdesát, je pořád v sakra dobré formě a tihle odhodlaní staříci mu jdou, i když hraje na půl plynu. Samotný Travolta je na tom o dost hůř, protože většinu času nejspíš nebudete schopni přestat koukat na jeho pornovousy nebo se smát, kdykoliv začne mluvit se srbským přízvukem. Ale je to OK. Pokud se ti dva chtějí zabít, dá se na film koukat.

Bohužel dialogové scény na tom jsou o dost hůř. Už výše jsem naznačil, že hrdinové nejednají moc logicky a když má postava A postavu B přivázanou na stole a máchá kolem ní sekyrou, tak to prostě neukončí. Místo toho se začne svěřovat, jak přišel o kamarády nebo jak je špatný otec a postava B mezi tím zdrhne. Poprvé je to žánrová nutnost, podruhé klišé, potřetí už vyloženě otravné.

Přehrajte si trailer Pořád je to však fajn oproti momentům, kdy Benjamin Walker a Emil Kováč řeší svá traumata z války, která je tu ukázaná jako konflikt dohromady asi patnácti lidí. Všechny ty jejich dialogy o hrůze bojů, o tom, co museli dělat, aby přežili, jak se vyrovnávají se zvěrstvy, která spáchali a snaží se usmířit sami se sebou nebo s Bohem, už jsme slyšeli mnohokrát před tím.

Naštěstí je to celé poměrně krátké a tvůrcům nejspíš došlo, že se v okoukaném příběhu nemohou moc rýpat, protože se mohou spolehnout jen na dva herce, z nichž jeden odvádí svůj standard, díky čemuž získává pár plusových bodů, a druhý vypadá jako kretén, takže je ztrácí. A ve výsledku je z toho maximálně snesitelný průměr. Sezóna zabíjení neudělá ani jednomu z pánů před kamerou vyloženou ostudu, ale za pár měsíců si na ni nevzpomenete.