Jít na Spielberga se odjakživa rovná tomu „jít na zážitek“. V pravidelných intervalech se ale nová spielbergovka rovná i tomu „jít na nevídanou atrakci“, o které si bude půlka světa vyprávět. Realizační a vypravěčské schopnosti nejslavnějšího režiséra posledního půlstoletí totiž často podporují velkou technologickou výzvu, která posune možnosti kinematografie o notný kus dopředu. Pak se lidé ptají: Viděl jsi už toho velkého bílého žraloka, co pojídá lidi? Viděl jsi malého mimozemšťana se svítícím prstem? A... viděl jsi dinosaury?

Ano, senzační výkřik „Spielberg oživil dinosaury!“ je i po letech definicí Jurského parku. Je podstatou jeho ohromného úspěchu, kdy se před kiny stály fronty a kopie rotovaly dlouhé měsíce i po zapadlých československých kinokavárnách. Je strohým vyjádřením jeho revolučnosti. V roce 1993 šlo o přelomový posun ve využívání digitálních triků, a to přesně ve spielbergovském duchu, kdy se z fantastické představy stane realita, na níž si diváci prostě musí chtít „sáhnout“.

Jurský park potvrzuje, že aby se inovativní technické řešení stalo skutečně revolučním, musí podporovat příběh, prospívat vyprávění a prohlubovat emoce. V Jurském parku tohle všechno beze zbytku platí, nad čímž se nelze podivovat. Spielberg je svou povahou špičkovým autorem časů analogové kinematografie, a přestože si v Jurském parku doslova vychutnává momenty, kdy má publikum zatajit dech při pohledu na fotorealistické dinosaury, pořád jsou ty jedničky a nuly nadstavbou k vypiplaným praktickým efektům i rozpohybovaným modelům od Stana Winstona - a účelnou atrakcí ve vyváženém dobrodružném filmu, který naturelem navazuje na čerstvě završenou trilogii s Indiana Jonesem.

Jurský park sice neměl tak hvězdné herce, ale ty mírumilovné i zabijácké (a občas k počůrání děsivé) potvory měly ve výsledku charisma větší než Harrison Ford.Film úplně přesně neodpovídá literární předloze Michaela Crichtona, ale jako lehká popcornová zábava, která nejdřív oslní technologickými možnostmi, a pak veze diváky na horské dráze s tyrannosaury a velociraptory, mohl snadno kasovně triumfovat a přitáhnout k pohyblivým obrázkům novou diváckou generaci (hodně z nás si bude přesně pamatovat přesný okamžik prvního zhlédnutí Jurského parku). A k samotným dinosaurům dovedl spoustu kluků i holek, kteří opustili mile naivní svět Karla Zemana a jeho Cesty do pravěku a bavili se naplno i bez nostalgicky přimhouřeného oka.