st39.6

Nic mě nedostane víc, než když mi banda nějakých náctiletých střev začne vnucovat, že jejich super-duper koncert je něco, co jsem nikdy nezažil. Že se na mě chystá filmová revoluce. Že mě nečeká jen koncert - ne,to by nebylo ono! - čekají mě dokonce záběry ze zákulisí a aby toho nebylo málo, dočkám se i dosud neslyšené písničky. Já do toho kina snad i půjdu! Ne, vážně, asi jsem posledních pár měsíců žil v jeskyni, ale od Jonas Brothers jsem v životě nic neslyšel, což mě vede akorát k myšlence, že se jedná o další módní výstřelek typu Hannah Montana, který se pro jistotu nedostane za hranice Spojených států (a když už, tak jen v rámci Bravíček a jim podobných). U nás by takovou bandu trubek buďto ušlapali, nebo umlátili plakátem od Tokio Hotel. Skoro podprůměrně střižený trailer ke dnu stahují právě silácké řeči (nemůžu přece přiznat, že je mi ta banda těžce proti srsti) a fakt, že se nejedná o nic jiného, než o velmi špatný vtip. Při takové iluzi budu dneska alespoň usínat. Zatím ještě s úsměvem na tváři.