Filmových detektivek není nikdy dost. A těch zajímavějších, kde si vrah rád hraje se svým vyšetřovatelem, těch tuplem. Možná ani nevadí, že v tomhle zářezu do pažby z nezávislých vod má Willem Dafoe asi nejdivnější paruku za poslední půlrok (a jestli to není paruka, tím hůř); stejně dokáže udržet vaši pozornost, když se tak pečlivě rozpovídá o tom, co je to technika „anamorphosis“ (i když pro vysloužilé grafiky bude možná znít trochu vágně :). Bohužel ale, zbytek týmu stojícího za minutou a čtvrt záhadných odkazů a tajuplných mystérií, nějak nemá sílu a vůli dotáhnout tohle trailerové soukolí do kompletně zdárného finiše. Zejména hudba je poněkud mdlá a nevýrazná a když se urputně snaží došlápnout si na vás v rámci gradačního úseku, její smutná béčková razance rovná se razanci tříletého dítěte, které se snaží vší silou kopnout do balónu. Tvůrci nabízejí několik atraktivních obrázků, kde se snoubí záhadné s napínavým a i dva tři náhledy směrem k něčemu zajímavějšímu než je obyčejná detektivka s nulovým myšlenkovým přesahem. Nálepka nezávislého filmu se však jeví jen tak naoko – ve skutečnosti to není zase tolik nezávislé, aby to mohlo být zajímavě divné. Někde na půl cesty se ztratila vůle i šarm a zbyla hrstka ledabyle poskládaných momentů, které zapomenete do pěti vteřin. Nebo dokud nepřijde razantnější ukázka, která s vámi bude jednat na rovinu a fér. Potenciál by tam byl.