Když se dnešní divák odkojený na Pánech prstenů podívá na Gone With the Wind, možná nebude tolik unešený, jedno se ale musí nechat - i po sedmdesáti letech má tento (čtyřhodinový!) epos náboj, co by mu mohl závidět kdejaký blockbuster (ne nadarmo ho někteří za vůbec první blockbuster označují).

Vyniká obrovskou výpravou, nadčasovou kamerou (barevnou ;) a samozřejmě famózními hereckými výkony - hlavně na legendární Scarlett v podání Vivien Leigh se nezapomíná ("Frankly, My Dear, I Don´t Give a Damn" je mimochodem hláška, která se také objevuje na prvním místě všelijakých žebříčků ... i před Arnoldovým "I'll Be Back").

Nejparadoxnější na kvalitách Jihu proti Severu je to, že patří do období zlaté éry Hollywoodu, kdy filmy vznikaly jak na běžícím pásu bez většího autorského prosazování; mezi svými kolegy tedy nebyl žádnou výjimkou, která by si zasloužila jakékoliv výsady. Až podmanivost románového příběhu a megalomanská produkce ho oddělily od tehdejšího filmového stereotypu a zažehly jiskru, která znamenala nikdy neuhasínající plamen pochodně mezi filmovou klasikou.

Místo tu má zcela zasloužené, neboť prošel zkouškou časem, jež mu na eleganci a ladnosti, se kterou prezentuje jinak obrovský kýč, vůbec neubrala. I proto se považuje za vrcholné dílo oné zlaté éry.

Pokud se o prázdninách chcete ponořit do hlubin filmové historie, Jih proti Severu je jeden z filmů, které se nesmí pominout. Už kvůli tomu slavnému polibku.