Cival

Typická nezávislárna… jen tentokrát v tom milejším slova smyslu. Ne, rozhodně onou „milostí“ nemám na mysli už skoro tradiční skutečnost, že trailer vyžvaní 90% děje. Poznáme zápletku, vidíme, jak se drama uzluje, a užvanění tvůrci nám na konci i odhalí kousek těch blažených úsměvů z happy-endu (nebo ne?). Takže pak už nejspíš známe úplně všechno – v jiných filmech jsme viděli jak roztržitého profesora, co má před sebou svoje dítě, i nejistou matku samoživitelku (zrovna Toni Collette jí hrála už asi pětkrát), evergreenem je i přechytralý klučina, co se moc ptá, a tak se hodně dozví, o celém příběhu nemluvě. A i když je ten klučina geniálnější nežli obvykle a přestože na něj kamera zírá skrze tak trochu andersonovský divnohled, jeho cesta za pravým tatínkem a spokojenou rodinkou je nakonec dost normální, až fádní. Na druhou stranu zůstává herecky i esteticky zjevně OK.