Eastwooda mi přijde pro hudební retro trochu škoda. Obvykle totiž tyhle nostalgické eskapády končí jako předvídatelná snůška klišé, kdy se z nouze propracujeme k nadšeným začátkům, první slávě, hltání světských požitků, pak přijde kocovina, vystřízlivění a trable, aby se nakonec došlo jednak k poučení a druhak k uspokojivému završení celé té epopeje, z níž i vítěz musí vyjít s nějakým tím šrámem. Viděli jsme to stokrát a uvidíme to i v téhle adaptaci broadwayského muzikálu podle Eastwooda. Všechno tu šlape, má to švih i eleganci, moment překvapení ale přichází jen při hledání originálního zvuku a s tím, jak moc se hýří se scorseseovskými voice-overy - ty nejprv mile překvapí, pak už je toho v traileru nějak příliš. Snad nám nebudou vysvětlovat během filmu každou pohnutku hrdinové přímo do kamery.
