Pořád to není tupá pásová výroba. Za to klobouk dolů před Woody Allenem. Normu „každý rok jeden nový film“ sice drží před osmdesátkou i za cenu občasné výplně, jen mdle vyvařené z jeho největších hitů, na delší sérii vyloženě slabých filmů ale pořád nedošlo. Navíc se za důvěrně známou typografií úvodních titulků a jemným jazzíkem pořád zjevují projekty překvapující svým tvarem i vyzněním.

Jasmíniny slzyFotogalerie

Přehrajte si trailer
10.6.2013 2:19

Dost bylo reisování po Evropě! Bohužel. Nezbývá nám, než se chlácholit tím, že nám třeba upoutávk...

Po feel-good hitovce Půlnoc v Paříži a rozverné římské etudě se Allen tentokrát ocitl v San Franciscu po boku Cate Blanchett v roli psychotické Jasmíny – a tentokrát to vážně není k popukání, ani k pravidelnému cukání koutků, ale jen pro plnotučnou depresi. Jasmíniny slzy jsou totiž jedním z těch bezútěšných projektů, ve kterých Woody sice zesměšňuje snoby, nafrněné materialisty i blábolivé snílky o štěstí skrývajícím se ve světě plném luxusu, s nadhledem pere do povýšenosti, pokrytectví a falše, ale až do poslední minuty neuhne. A diváky natvrdo vykoupe ve sdělení, že před některými hříchy minulosti se prostě utéct nedá, zvlášť pokud se z nich člověk není ochoten s absolutní pokorou vyplatit.

Jasmíniny slzy se mi ale příčí nazývat psychologickým dramatem, protože mnohem spíš jde o podrobné rozehrání hlavní teze mezi postavou povýšené Jasmíny a světem její maloměšťácké a poněkud buranské sestry. Film vlastně negraduje, nepřekvapuje posuny v příběhu, spíš monotónně plyne k závěru, ve kterém musí být marnivá Jasmína, jíž nepoučil ani rozpad manželství a ztráta veškerého majetku, zákonitě ztrestána.

Je to poněkud jednostrunná truchlohra, v níž se spíš odškrtávají předpokládané zastávky, než že by se inspirativně nabalovaly další vrstvy. Tomu volnému a ve výsledku trochu mdlému defilé scén ale neschází přesvědčivost, kterou do nich vytrvale dopuje Cate Blanchett. Neprožívám kdovíjak tuhle hereckou divu, ale je celkem bez debat, že z ní Woody Allen vyrobil favoritku pro příští Oscary. A že jsou to právě její skřeky, samomluva i slzy, kvůli kterým ani nového setkání s Allenem nebudete litovat.