Trailerové sucho udeřilo silou nevídanou (o to větší ale bude úroda v měsících následujících… snad), takže musíme brát hromadně za vděk artovkami, festivalovými bokovkami a mezinárodními mutacemi okoukaných trailerů. Do některé z těchhle množin by šla vecpat i Janie Jones. Drobounká holčička s tváří Abigail Breslin a hudebním talentem, jenž podědila po svém tatínkovi. Nejdřív stojí v koutě, koljovsky si stýská po rodinné pohodě, ale nakonec se rozkouká a hrábne do strun. Když přišla, tak tatínek zrovna pařil na pódiu, „trpěl“ život rockové hvězdy a o nějaké dceři neměl ani páru. Jenže pak se všechno obrátilo a ona zůstala viset fotříkovi na krku... klasika. Námět to není ani trochu originální a prodává se tak uhlazeným způsobem, že by z něj šlo udělat fotoromán do libovolného dívčího časáku. Na druhou stranu atmosférická závěrečná koláž a herecká souhra tahají ukázku z občasných rozpaků: Janie Jones je taková popíková odpověď na Odnikud někam Sofie Coppoly. No problem.