Cival

Jak žrát smažené žížaly? To je dnešní hamletovská otázka, která vás může hned zkraje vyděsit víc než aktuální fotky Dády Patrasové. Spouštěcím mechanismem tohoto dráma je jakýsi žížaloid, který přistál na tváři největšího školního drsňáka. Spolužákům se sice stahují půlky z obav, zda snad z výtržníka Raye nevyšlehnou blesky a tornáda, uživatelům nad třináct let věku se ovšem místo toho zase jednou přehřeje podvěsek mozkový. Pomiňme, že ani jedna z kočkujících stran neumí hrát a že se nový Haley Joel Osment nezjeví ani v téhle herecké přípravce, odpusťme divoký romantický motiv s dívčinou, které imponují malí výtržníci... ale ta zápletka, ten námět! Vnímám sice svůj věkový handicap, avšak i tak bych produkční spolupráci studií zodpovědných za Pána prstenů a Narnii tipoval malinko výš než k snímku o konzumaci deseti žížal. Na druhou stranu, na rozdíl od Hootu není smažení červů čirou „guilty pleasure“, a když už má přijít honička s golfovým vozítkem, lze si ji v rámci žánru a finančních možností pochvalovat. Cílovka se bude každopádně hledat hodně obtížně – těžko si představit teenagera, kterého by takovýhle kousek ve videotéce nezdiskreditoval před holkama z modelářského kroužku, a zároveň vymyslet rodiče, kteří by svému škvrněti s klidným svědomím pustili vcelku odvážné scény smažení a mixování žížal. O dost drsném šmelcování těchhle potvůrek v mikrovlnce radši nemluvě. Ale jo. Cítím na drátě minimálně příjemný nadhled a stylovost na úrovni Jackassu pro mateřskou školku. Na tři hvězdičky už mám ale v rodném listu natisknuté příliš staré datum.