Mravenci v cukru, dračí smyčka a ty nejmalebnější skály, na které jste kdy lezli. Marii Poledňákovou bych vynesl na Olymp, kdyby později nenatočila ještě "slepé střevo" jménem Jak se krotí krokodýli, ale my na něj dneska zapomeneme, protože tu máme rodinnou romantiku s hláškami co nestárnou a situacemi, které zas a znovu vženou slzy smíchu do očí. Josef Karlík jako bodrý dědeček šéfuje celé vesnici, jeho syn, co pořád ještě nevyrostl a chová se jako čtyřicetiletý darebák, křehká Anna, která to všechno musí snášet... a ultimátní zlobidlo Vašek. Nezapomenutelná postava v podání Tomáše Holého dokazuje, že herecký talent se neměří výškou nebo věkem. Chemie mezi tímhle kvartetem by se dala vyvážet do Hollywoodu a máme díky ní film, který je nezničitelným štítem proti všem škarohlídům, kteří hlásají, že nemáme čím konkurovat. Hodí se stejně tak k vánočce jako k letnímu lenošení na písku či na horách. Svižná režie, nezničená příroda a jedna hláška vedle druhém, až se vám nechce věřit, že tenhle scénář vzniknul někde na Kavčích horách. Skutečně kvalitních rodinných filmů bychom od té doby moc nenapočítali (nepočítejte nahlas, pokud se tu s nimi chcete setkat ;), těch bez Tomáše Holého pak existuje méně než šafránu.

Takže zavzpomínejte, protože zrovna teď se to zatraceně hodí. Když jsem to viděl poprvé, chtěl jsem se prohánět po stejných loukách, pochodovat s neckami na zádech a lézt o kus blíž sluníčku. A když si to teď přehrávám v hlavě, už se nemohu dočkat prvních jarních paprsků. Možná jste si k Vánocům nepřáli cepín a karabinu, ale to vůbec nevadí. Trochu filmové pohody si zaslouží i ta největší zlobidla. Bez těch by totiž byla na světě nuda. Vašek je toho jasným příkladem.