Luděk Sobota už není to, co býval – na tom se shodneme možná všichni. Důkazem budiž občasná vystoupení v nováckých estrádách či výskyt v pořadech typu Nikdo není dokonalý, kde kdysi bezkonkurenční bavič s originální dikcí jen zoufale recykluje svou koktavě zmatečnou polohu, s níž v mládí tak statečně brojil proti našim bránicím. I přes to snížení důstojného kreditu v poslední době však Luďkovi pořád ve skrytu duše fandím. To, co předvedl v roce 1974 s tvůrčím triem Lipský-Smoljak-Svěrák se totiž jen tak nezapomíná. Světlo světa spatřila po všech stránkách nabušená crazy-komedie, jejíž skutečný potenciál doceňuji do mrtě až v několika posledních letech...

Svěrák se Smoljakem se utrhli ze řetězu a jali se servírovat pokrm, který možná tenkrát lidem přišel hodně zábavný, ale až později se ukázalo, jak je koncepčně nadčasový. Stačilo Sobotovi napsat roli na míru, zkonfrontovat jeho osobitý projev s typicky svěrákovskými postavičkami ve víru velkoměsta a do každé scény narvat pět šest bizarních gagů, jejichž totální „mimomísovost“ byla do té doby zcela nevídaným úkazem. Byl to trochu risk takhle diváka zkoušet, ale sázka se nakonec vyplatila. Troufám si říci, že Jáchym vůbec poprvé přišel s něčím, co až o mnoho let později začaly dohánět třeba filmy ze slavné parodické éry Jim Abrahamse; Rozklepávání "nejtku" do půlmetrové šíře budiž zářným příkladem. Jáchym vykopal studnu. Studnu hlubokou a nevyčerpatelnou, v níž se mísí nezapomenutelné výkřiky („Na, rychle si čti!“) s kultovními dialogy a z níž vzešly obecná hovorová ustálení typu docenta Chocholouška. Poschovávané indicie pro pozorného diváka (všimli jste si někdy, kolikrát ve filmu zazní věta „Nemusí pršet, jen když kape“?) a tuna nezapomenutelných slovních hříček (Šofr x fofr, „maminka ti posílá vejce“) posouvají Jáchyma do zvláštní váhové kategorie, kde si pohodlně hoví pouze s podobně napěchovaným titulem Marečku, podejte mi pero; Ne náhodou od stejného tvůrčího tria.

Přestože už je to přes třicet let, každé malé dítě dnes ví, kdo že to má slézt z toho lustru a že STS Chvojkovice-Brod je zřejmě slušnej oddíl. Za to chlapi dík; V.I.M. štempl za rozvoj kultovních hlášek a filmových scén obecně si v našich končinách zasloužíte jako nikdo jiný.