Animák Já, padouch patří k největším filmovým překvapením letošního roku. V trailerech se prezentoval jako druhořadá kreslená zábava, americké recenze však byly až na pár výjimek nadšené a diváci nechali v kinech víc peněz, než by pár týdnů před premiérou tipoval i ten největší optimista (dvojka by navíc měla do kin dorazit už za tři roky). Prostě se to povedlo. Pokud jste však už stačili sjet na hvězdičky, možná tušíte, že Já, padouch zase až taková pecka není. Ale ono je to trošku složitější.

Jarní animovaná bomba Jak vycvičit draka potěšila spíš než prcky jejich rodiče a starší sourozence. Dobrodružná fantasy podívaná byla akční, zábavná i napínavá a člověku bylo až líto, že se kvůli tomu, že je animovaná, zařazuje de facto mezi pohádky. U Já, padouch je to přesně naopak. Tenhle film je jen a pouze pro prcky, kteří z něho budou nadšení. Rodiče a odrostlejší diváci už sice trochu méně, rozhodně pro ně však nebude tenhle film žádné utrpení.

Jednoduchý příběh o padouchovi jménem Gru, který chce ukrást Měsíc, aby se udržel mezi zlodějskou elitou (a aby mu nejzlejší banka na světě dala úvěr), cílí od začátku do konce na nejmladší publikum. Nestydí se za to, nesnaží se předstírat, že jde o zábavu pro celou rodinu, a nejsou zde zbytečná pomrkávání na starší diváky. Tohle je jednoduše dobrodružná pohádka pro diváky do devíti let. A ti ji budou milovat. Režiséři Pierre Coffin a Chris Renaud dokázali perfektně namixovat to, na co slyší špunti a nespoléhají se na fakt, že by se jim líbilo cokoliv, co by bylo kreslené. Nechtějí z nich dělat blbce, ale poctivě se je snaží bavit. Což se jim daří.

Ačkoliv je příběh jednoduchý, prakticky pořád se v něm něco děje. Fóry jsou jak z animovaných grotesek a nestyděli by se za ně ani Tom a Jerry. Gru dostává od svého soka ve zločinu Vectora prakticky permanentně nakládačku, vybuchují u něho rakety, žerou ho žraloci, padají na něho zdi a podobně. V akčních nebo v groteskních scénách má Já, padouch obrovské tempo a člověk jednoduché, avšak dokonale funkční gagy nestíhá skoro ani sledovat. Když se tempo trochu zklidní, nastoupí na scénu trojice holčiček, které Gru adoptoval a hodlá je využít při svých plánech na loupež Měsíce. Margo, Edtih a Agnes nelze i přes jejich prvoplánovost nenávidět. Jedna je starostlivá, další zvědavá a třetí totálně roztomilá. Další charakterové vlastnosti by u nich člověk hledal jen velmi obtížně, jenže to vůbec nevadí. Jsou jednoduše sympatické a člověk jim tak nějak fandí a doufá, že z toho mrzouta s obřím nosem udělají klaďáka. Režisérské duo jednoduše ví, kam až může zajít a nikdy se nestane, že by Já, padouch začal být otravný. Funguje přesně tak, jak si tvůrci předsevzali.

A když už se objeví problém, nastoupí na scénu žlutí, tupí a smrtelně roztomilí Mimoňové. Pokud do kina vyrazíte s malými dětmi, rovnou si připravte peníze navíc, protože hned po závěrečných titulcích vyrazíte do hračkářství pátrat po plyšácích. Už dlouho tu nebyli takhle sympatičtí animovaní sidekickové, naposledy snad zpívající šneci ve Spláchnutém. Pochvalu si zaslouží překvapivě i český dabing. Jiří Lábus dělá, co může, a žádná z hlášek netrhá za uši. Šlape to bez problémů. Stejně jako 3D, které tu není jen jako laciná atrakce a tvůrci si s ním párkrát efektně vyhrají. Minimálně závěrečná soutěž Mimoňů o to, kdo vyskočí víc z plátna ven, by si zasloužila nějakou cenu za nejoriginálnější využití 3D technologie. Já, padouch se prostě povedlo. Ale...

... ale jsme zase na začátku. Tohle všechno platí jen pro děti. Ty budou stoprocentně nadšené a nejspíš je neudržíte na sedačce (naposledy se myslím před plátnem tančilo na projekci Happy Feet). Jen ten dospělý divák se může jednoduše trochu nudit.

Vtipy jsou dětinské a mají být dětinské. Stylizace působí směšně a má působit směšně. Mimoňové jsou extrémně roztomilí a mají být extrémně roztomilí. Tak to prostě je. Pokud vyrazíte do kina s tím, že dostanete inteligentní a emocemi narvaný požitek jako od Pixaru nebo něco originálně zábavného jako Zataženo, občas trakaře či Kung Fu panda, odejdete nejspíš zklamaní. Jestliže však chcete v očích svých dětí, které chodí maximálně do třetí třídy, stoupnout na úroveň Boha, neváhejte ani chvilku. Budete se bavit vy i prckové. Jen se připravte na to, že oni mnohem víc.

P.S.: Jednoduše řečeno - za každé dítě ve věku maximálně osm let, které si vezmete s sebou do kina, si přihoďte hvězdičku navíc