„What the bloody hell is going on?“, zazní zhruba v polovině traileru na nového Lynche a já jsem v tu chvíli docela rád, že to někdo řekl za mě. Ve skrumáži přefiltrovaných obrazů z polostínu a záběrů na lidi v králičích hlavách marně tápu po indiciích, které by mi Lynchovo dílo přiblížily na vzdálenost menší než světelnou míli. Hudba je povědomá, vizuál rovněž – z rukopisu bezpečně poznáte, že se „mistr vrátil“ a nerozhodl se ani dnes točit normální filmy pro širou diváckou obec. I když je stylová poetika pevně uchopitelná, to samé se z mého pohledu bohužel nedá říct o obsahové části. Co vlastně hodnotit? Kvalitu deprese, do které jsem upadl, vlnu dialogů bez kontextu či nervózně skřípavé zvuky, z nichž mi naskakuje husí kůže? Sám nevím, ostatně jako u Lynche už tolikrát. Upřímně se těším na salvu vašich pětihvězdičkových hodnocení, které mě opět utvrdí v tom, že na prohlédnutí tohoto umění nemám ty správné buňky (ač na něj poctivě chodím a nechávám se rád unášet jeho bizarní vlnou), ale existuje alespoň jeden z vás, který to všechno chápe a třeba mi to někdy vysvětlí?