Říká se, že druhé díly jsou odvarové. O těch třetích se pro jistotu nemluví vůbec. Pokud zrovinka nezakončují nějakou veleváženou trilogii, většinou po nich zůstávají jen definitivně zlomená srdce fanoušků s užmoulaným lístkem, který vyzývá k úprku k úplně jinému filmovému kusu. Spielbergova Poslední křížová výprava je ovšem uhnětena z úplně jiného těsta. Nestárnoucí archetyp dobrodruha se zaprášeným kloboukem už měl v roce 1989 za sebou velice pečlivou charakterizaci, kterou Spielberg s Georgem Lucasem a scenáristou Jeffrey Boamem využili hned v památné úvodní sekvenci, která hravě zdokumentovala, jak se zrodila jedna z ikon americké kinematografie. Fobie z hadů, bič, lev a jedno velké odhodlání narvat všechny klenoty světa do muzeí k potěše obyčejného lidu laškovně uvedli Indyho v nejlepší formě. A hned zkraje jste se tak mohli dovtípit, že Spielberg si tentokrát nemíní dopřávat pauz či meziher (a „ztrácet minuty“ třebas nechutnou hostinou anebo krvavým obřadem s vyrváváním srdcí). Třetí Indiana Jones totiž funguje jako onen dokonalý prototyp popcornového tajfunu. Nejen nahňácaný nápady, které jednoduše jsou chytré i vtipné zároveň (X na podlaze, křeslo jako dveře do tajné chodby), ale i přeplněný rošťáckými gagy, jež nevykazují dnes tak častou infantilnost (Hitler, stíhačka v tunelu, oprava auta) a které se navíc neradi plahočí pro říznou hlášku až za humna (letenka).

Samotný Indiana Jones navíc i přes svou „brakojdně zploštělou duši" nezačal ani potřetí nudit. Tvůrci vychytrale oživili jeho mikrokosmos jak novou spoluhráčkou s poněkud záludnějším charakterem, tak hlavně otcovsko-synovským špičkováním, které by se bez Seana Conneryho dalo jen ztěží napodobit. Lákavá je i celá zápletka, jelikož máloco fascinuje lidskou mysl tolik jako právě Svatý grál, touha po nesmrtelnosti i samotné úvahy nad náboženskými základy dnešního světa. Indy vším proplouvá nadmíru ladně a v mých očích opravdu bez jediného zádrhelu, lemován tolika nezapomenutelnými momenty, že by jejich kompletní výpis zabral víc než dvě hodiny samotného filmu. Vzpomeňte na akci s motorkami, nechutný nálet krys, honičku na člunech, scénu v krbu nebo fantastické finále, které precizně rozvíjí prvek „nástrah a zkoušek“ z Dobyvatelů ztracené archy, a pak mi zkuste sdělit, co se proboha dá tomuhle filmu vytknout. Já na to ani za nějakých čtrnáct let nepřišel.