Od Nedotknutelných uplynulo už více než pět let a Omar Sy se pomalu zabydluje v Hollywoodu. Jenže nějaký ten euroflák by se hodil, a tak s talentovaným režisérem Hugo Gélinem zkusili zabrnkat na komediálně-dojemnou notu, která u zmíněného francouzského hitu tak fungovala. Ale stačí to?

Sy tentokrát hraje samolibého frajírka Samuela, který si užívá nezřízeného párty života na riviéře. A co nepříjemnějšímu může osud takovému floutkovi přihrát než malé dítě? Jeden z jeho mnoha úletů se totiž objeví na scéně v podobě tajemné Kristin (půvabně zmatená Clémence Poésy), která se o několikaměsíční holčičku nezvládá postarat. A tak ji nenapadne nic lepšího, než ji nechat Samuelovi a utéct. Ten se snaží ženu najít, ale nakonec si malou Glorii nechá a osm let jim to podezřele dobře funguje. Než se zase zjeví Kristin.

Jak je z téhle synopse patrné, spousta zvratů se děje dost náhodně a nevysvětlitelně. V realitě by malé miminko v rukou nezodpovědného a trochu neschopného Samuela přežilo asi tak… hodinu. A spousta dalších nelogičností vás trkne, jelikož posuny v příběhu probíhají překvapivě nahodile a bezdůvodně. Tu Francii tam prostě trochu vycítíte. Z hlediska zábavy a dojetí však film funguje a jako rodinná podívaná nezklame. Vztah Samuela a Glorie je vykreslen detailně a v některých pasážích citlivějším divákům i ta slzička ukápne (mně tentokrát skoro ne, fakt!). Často i díky velmi šikovné Glorii Colston v úloze vlasaté holčičky.

Právě práce s emocemi je na snímku nejsilnější a odpustíte mu tak i některé příběhové přešlapy. O to víc zamrzí, že některé jiné prostě odpustit nemůžete a řadu zásadních otázek film prostě nevysvětluje, přestože dvouhodinová stopáž je místy docela úmorná. Ke konci dojde na trochu toho patosu, ale stále to Gélin drží na nepoblitelné úrovni. Ovšem pokud se spokojíte s nenáročným rodinným pokoukáním líznutým letní atmosférou, I dva jsou rodina těmhle nárokům bez problémů dostojí.