Hrdina

Je skutečně jen pár filmů na které jsem se v životě těšil tak jako na Hrdinu. Netrpělivé odpočítávání každé minuty se kterou jsem byl blíž premiéře, nezbedné hltání každé nové informace a třesoucí se ruce, když jsem ho konečně "viděl"... Možná vám to připadá jako případ pro psychiatra, ale čínská ofenzíva, vyvolaná úspěchem Tygra a Draka, si nebrala servítky a rozhodla se kontrovat filmem, který všechny srazí na kolena. Největší rozpočet, nejlepší štáb, povolení natáčet kdekoli. To jsou slušná esa v rukávu a Zhang Yimou je zkusil využít do poslední kapky. Příběh o prvním čínském císaři, luštícím naléhavou křížovku, ve které jde o krk. Jednoduchou osnovu staročínské novely se Zhang rozhodnul ozvláštnit "rašomonovským" vyprávěním z několika úhlů, což dává vyniknout hercům a příjemně zvyšuje počet akčních scén. A když máte v obsazení čínskou smetánku, za kamerou Christophera Doylea a v hlavě dokonalý pořádek, můžete natočit epickou báseň, před kterou se Brabcova Kytice schová do kouta a bude se tam dlouho stydět. Hrdina není nějak hlubokomyslný a možná bychom o něm mohli říct, že je až marnivý, ale uhrane vám na první pohled a nechá vás vydechnout až v okamžiku, kdy definitivně odejde ze scény.

Autor: imf