Hazard je atraktivní droga, v níž by spousta lidí ráda uměla plavat, ale pouze málokdo na to opravdu má. Je to lákavé téma a ptát se tedy, jestli máte ve filmech rádi napínavé pokerové seance plné nervů a vysokých částek předhazovaných doprostřed stolu, je asi dočista zbytečné. Atraktivita skrytá v precizním hráčském umu je kromě onoho mrazení v zádech pro film jednou z nejlepších ingrediencí ještě z jiného důvodu: ve své podstatě symbolizuje jakýkoliv archetypální souboj, který by v jiném žánru mohl být honičkou či přestřelkou, jen se při něm nikdo nehýbe a hlavní roli hraje mozek a ostrý pohled do očí. Ideální způsob jak se elegantně vypořádat se scénářem, kde nesmí téci zbytečně mnoho krve. Tak. Přimíchejte do tohohle koktejlu Matta Damona s jeho typicky přemýšlivým lookem a pokud byste náhodou neměli dost, přihoďte ještě Edwarda Nortona a jeho další nervózně roztěkanou polohu, kdy má všechno strašně na háku, ale ve skutečnosti samozřejmě nemá.

Pak už jenom sledujte, jak jim to na ploše dvou hodin krásně utíká – když se prodírají skrze svou hráčskou vášeň k racionálním úvahám, když řeší své lásky a když jim jde o holé krky, protože si vytyčily příliš vysoké cíle. Skvěle obsazené drama i ve vedlejších rolích (John Malkovich, John Turturro, Famke Janssen) ilustruje, jak může být jednoduchost příběhu nakrásně vyvážena režijním stylem, kde se dramatická složka rázem zjeví jaksi přirozeně a sama. John Dahl je ostatně v repetetivním využívání takového schématu poměrně známý – starý Red Rock West s Nicolasem Cagem je toho další příjemnou ukázkou.

Pokud se kamarádíte s karetními triky a drobnými podvody s tím spojenými a máte rádi dobré herecké výkony, Hráči jsou film, který jste zřejmě dlouho hledali. Jsou svižní, jsou cool a přitom stojí nohama na zemi. Zas a znova je to ale hlavně zásluha Matta Damona, který svého „kamaráda odvedle“ umí zahrát snad ze všech herců nejlíp.