Na recenze filmů typu Hotel pro psy by si měla každá redakce šlechtit ve svých řadách bystré desetileté mrně, které krátce shrne, proč se smálo, nudilo nebo bálo. O nic víc v těchhle opusech nejde, roubovat je na kritéria odrostlých diváků je jako sledovat Rychlé a zběsilé z perspektivy myšlenek Immanuela Kanta.

Hotel pro psy je koneckonců hraným ekvivalentem staré dobré Rychlé roty. Máte tu partičku pěti velmi schopných teenagerů, soustředěnou okolo nerozlučné sourozenecké dvojice, která vyrůstá bez rodičů… ale má dobré vychování a nikdy by bez sebe nedala ani ránu. Bruce (Jake T. Austin) je taková Gedžitka v kalhotách, koumák, co zvládne z ničeho ukutit psí pisoár (i s oponou), nebo složitou mašinu na sběr hovínek. Andi (vytuněná Emma Roberts) má naopak čistě dekorativní úlohu, koulí oči na hezouny od vedle a plní úlohu prvního masturbačního idolu v životě té mužnější, i když ještě dlouho nezletilé, části publika. K nim producenti lupli tři další mlaďochy, oscarového Dona Cheadlea v roli dobráckého ouředníka a trapně roztržitou Lisu Kudrow. A spoustu psů…

Zklamáním pro filmové gurmány bude skutečnost, že Hotel pro psy je výrazně méně debilní, než by se dalo očekávat. Žádné zvrhlé gagy typu ninja opice a močící sloni, jaké známe například z Krále džungle nebo Trablů prcka Binka. V Hotelu pro psy se tvůrci snaží o usedlou a až starosvětsky decentní zábavu, která čerpá z 99% z toho, že se nějaký hafan smutně nebo vesele kouká, že hryže do kostičky, vylézá z odpadkového koše (a na hlavě má banánovou slupku) nebo šikovně aportuje. Anebo že více psíků různých velikostí souběžně čůrá, kaká, pobíhá po kuchyni, chytá tenisák nebo jezdí na autíčkách na dálkové ovládání. Což jsou všechno úkazy, jimž se může chechtat buď někdo s výrazně odlišným smyslem pro humor, než mám já (a všichni moji přátelé a soukmenovci), anebo dítě mladší deseti let, které řve po nocích ze spaní „Táto, kup mi štěně“.

Úsměvné mají být nejspíš i rozličné mechanismy na skladování bobků, stejně tak automatizované nástroje na venčení, krmení a hraní. Tyhle mašiny ale jen cpou do hlavy otázku, kde pět cucáků přišlo na všechna ta udělátka? A právě v tom tkví podstata celé téhle skoro-disneyovské veselice – Hotel pro psy je jen zhmotněným snem všech capartů, kteří si pomysleli, jaké by to bylo zařídit uštěkancům velkej bejvák se všemi moderními vymoženostmi. Nuže, teď ten zázrak uvidí. Náááádhera!

K tomu cílové publikum dostane jednu fešandu a jednoho hezouna (aby bylo na co koukat) a instantní rodinné poselství (aby se bylo čím poučit). V Hotelu pro psy prostě najdete jen typický bezpohlavní výplach pro celou rodinu, nerozpoznatelný od všech těch Beethovenů a jiných zvířecích taškařic, které v neděli dopoledne opruzují v televizi. Akorát těchhle devadesát minut uteče docela rychle, což je nakonec informace nejdůležitější. Dá se to přežít. I když z vás budou tvůrci občas tlačit slzy detaily na beznohé psíky.