Autor: Javier Navarrete
Stopáž: 74:32
K nepřeslechnutí: Wrath Of The Titans, Zeus In The Underworld, Pegasus, To The Battle, Zeus Leaves

Španělský skladatel Javier Navarrete (Faunův labyrint) nahradil Ramina Djawadiho a zkomponoval heroický hudební doprovod, který vesměs překonává kvality soundtracku předchozího. Stejně jako Djawadi, ani Navarrete se nezalekl moderních prvků a ozvláštnil jinak orchestrální kompozici o tepavou elektroniku a elektrické kytary. Výsledek je místy citlivou, místy křečovitou kombinací konzervativních postupů s „avantgardními“ prvky - i když zdaleka vyrovnanější než jak tomu bylo u Souboje Titánů. I přes dílčí kvality se nelze ubránit palčivému stesku po staromilské atmosféře kompozic z období „golden age“, kam lze se zavřenýma očima zařadit i původní Souboj Titánů z roku 1981 (s hudbou Laurence Rosenthala). Moderních žánrových variací si již filmová hudba vychovala spoustu a zdá se, že skladatelům poměrně brzy došel dech. Hudba nejednou tratí na originalitě a do zemdlení se opakující modely tak začínají být otravné. Připočtěme si přísnou účelovost mnoha soundtracků, které dějiny filmové hudby nikterak nepřepisují, dokonce ani nerelativizují (300: Bitva u Thermopyl, Batesův Barbar Conan atd.).

Úvod soundtracku K hněvu Titánů je však skvělý. Hned první skladba (Wrath Of The Titans) naladí tu pravou heroickou náladu. Následuje krásná, křehce melancholická melodie (Humans Stopped Praying), kterou vzápětí vystřídá temná skladba Zeus In The Underworld. Skvělá práce se sbory, přechody od hlasitého skandování až po jemnější polohy podbarvené elektronikou, to vše vytváří plastickou představu mytologického podsvětí. Ve zbytku alba se již nedočkáme ničeho zajímavého, neřku-li originálního. Stejně jako ve filmu, i na soundtracku působí hudba až jakýmsi „podprahovým dojmem“. Posluchač jí po chvíli přestává vnímat a upadá do zvláštní letargie, ze které ho probere až druhá polovina skladby To The Battle. Opět se ozývá nekompromisní heroický motiv, a to v plné parádě. O akčních pasážích bohužel platí: příliš mnoho rytmiky, málo melodií a nápadů, které by překračovaly běžný hudební standard. Krásné sbory v závěrečné skladbě Zeus Leaves upomenou na veškerý potenciál soundtracku, jenž je po hříchu nevyužitý. V pravdě kouzelné okamžiky jsou zkrátka vykoupeny bezbřehou nudou, v horším případě otravnou machou (Escape From Tartarus).

Promarněná šance, ke které jsem možná přísnější než je záhodno. Jak jinak se ale stavět k soundtrack, který slibuje několik mimořádně chytrých a působivých pasáží, ve výsledku je však pouze naředí fádní a zbytečně roztahanou výplní. Orchestrální a epické skladby zdařilým způsobem zachycují ducha antických spektáklů, elektronika naproti tomu odcizuje a příliš okatě nadbíhá mladší generaci posluchačů. Ve finále bude plně uspokojen málokdo, nejméně pak příznivci kultovního Barbara Conana, kterého se Navarrete nejednou pokouší citovat.

Seznam skladeb:
01. Wrath Of The Titans (02:15)
02. Humans Stopped Praying (04:10)
03. Zeus In The Underworld (04:02)
04. Attack Of The Chimera (04:10)
05. Son Of Zeus (05:19)
06. Pegasus (02:59)
07. Andromeda (06:12)
08. Cyclops (05:04)
09. The Orb (06:44)
10. Ares Fights (03:15)
11. Perseus In The Labyrinth (06:23)
12. Escape From Tartarus (04:17)
13. To The Battle (04:33)
14. Brother Ares (04:22)
15. Zeus Leaves (05:33)
16. Kronos Megalos (Remix) (05:07)