O FILMU

Bob Maconel byl typický tichošlápek. Mizerný sestřih, brýle z roku 1965 a oblečení po tatínkovi. Byl jednou z těch kancelářských krys, které jsou neviditelné i ve chvíli, kdy vylezou ze své kóje, aby si došly pro další hrnek kafe. Nezajímal se o svět a svět se nezajímal o něj. Dny ubíhaly, přesně v duchu hesla "kdo nic nedělá, ten nic nezkazí". Až jednoho dne jednomu z jeho kolegů, dost pravděpodobně postiženému stejným syndromem, ruplo v bedně a rozhodnul se postřílet všechny kolem. Trochu podcenil, že i Bob má zbraň. Trochu podcenil, že tváří v tvář násilí se v Bobovi vzala ta trocha odvahy hasit to, co ho nepálí. Stačilo několik výstřelů a Bob už nebyl neviditelný. Stal se z něj hrdina, dostal lépe placenou pozici, auto a odvážil se dokonce navštívit dívku, které jeho čin zachránil život. Byla to ONA. Vídal jí v kanceláři každý den, byla objektem jeho nesplněných snů, byla vším, na co nemohl dosáhnout. A teď sedí u její postele, povídá si s ní a zjišťuje, že její zájem o to, co má v hlavě není předstíraný. Možná mu chce jenom oplatit jeho statečné gesto. A možná je v tom něco víc...
Kolik filmů o krizi středního věku jste už viděli? Hodně. Kolik jste viděli filmů o restartech unylých staromládenců? Taky hodně. Nepřestírejme, že se Quiet Man snaží být příliš jiný, ale k nepoznání namaskovaný Christian Slater a půvabná Elisha Cuthbert (upoutaná ke všemu na invalidní vozík, protože kulka jí zasáhla důležitý nerv), to je kombinace vyžadující alespoň trochu pozornosti. Režisér a scenárista Frank A. Cappello je sice zodpovědný mj. za scénář k Vesmírnému komandu (neuvěřitelně přiblblé komedii s Hulkem Hoganem), ale od těch dob uplynulo patnáct let. Jak říká Rocky: Každý se může změnit. Z festivalů si tenhle film přivezl kladné ohlasy, snad ho uvidíme i v kinech.

TRAILERY

FOTOGALERIE