Řekne-li se li ve filmových kuloárech „lidsky hřejivý film“, polovina redakce MovieZone provizorně prchá do nejbližšího hypermarketu, aby se vybavila špunty do uší a pytlíky na zvracení. Jenže to, co filmaři v podobných dílech povětšinou obalují patosem a citovým vydíráním (kterému se dá s nohama na zemi dá ubránit), smotává Hal Ashby v Harold a Maude do klubka přirozených dialogů, opravdového – téměř hmatatelného – kamarádství a především nefalšované radosti ze života, aby ji rozprášil mezi davy a nechal uležet v rámci poklidně-melancholického pofilmového rozjímání. A nedal možnost prchnout k cynickým poznámkám.

Není třeba hledat vědu v tom, proč se mu to tolik daří: Ruth Gordon (Maude) nemůžete mít neradi a Buda Corta (Harold) jakbysmet – ač pocházejí z jiných světů a ač jsou jejich životy odlišné jako německá odrůda zeleného jablka a ruská parní lokomotiva. A společně… společně pak vytvářejí něco neodolatelně přitažlivého, po čem snad každý z nás touží celý život, avšak společenské konvence to nedovolují zrealizovat (pokud nechcete zbytek života strávit ve vězení a nechat splácet státu ještě vaše potomky). Právě proto, že je to oběma tak jedno a foukají si vítr do plachet vstříc novým a novým příhodám, získává jejich krátké soužití punc absolutní bezstarostnosti, která se na míle vzdaluje drogovým raušům Bezstarostné jízdy i přehnaného adrenalinu románků, kde se míhají zbraně a utíká do Mexika. Zbývají jen pozitivní emoce z toho, co nazýváme žití a co se dá přirovnat zhruba k tomu, když se čerstvě zamilujete nebo se na přídi Titaniku necháte ovívat větrem s Leopardem DiCapriem za zády. Maude využívá něčeho geniálního, co odzbrojuje svět kolem ní a nechává ji procházet se stezkou svých přání tak lehce. Za svůj život plynule najela na jakousi kolej, kde si dělá co chce a nikoho kolem to ani nenapadne řešit. Navíc starou babičku s upřímným výrazem v obličeji byste přece neuhodili...

A tak ruku v ruce jedou za svou chutí žít a prožívat a nic jim nestojí v cestě. A vy se neděste sedmdesátých let a rozhodně zahoďte předsudky. Sami dobře vnímáte, kam se současná filmařina ubírá, kterak digitální triky vládnou světu a jak se pozvolna v horách popcornu zapomíná na to, co dělá film v jádru filmem – chytrý scénář, dobří herci a citlivá práce s nimi. Všechno ostatní jsou jen taková moderní pozlátka, které diktuje doba a bez nichž by se peníze nevrátily do producentských pokladniček. Harold s Maude i po více než třiceti letech zatlačují všechno tohle do pozadí a prostřednictvím esence čisté radosti z filmu, života i romantického soužití předávají poselství příštím generacím: Jděte si za svým, prožívejte všechno na maximum a ukradněte hodně aut. Bez toho posledního to jde taky, ale jak sami uvidíte, není to úplně ono.