230 mrtvých gangsterů. 200 různých střelných zbraní. 100 tisíc vystřelených kulek. Miliony spokojených fanoušků. To je Hard-Boiled v číslech. O tom, že je tu všechno "natvrdo", se přesvědčíte už v první scéně z čajovny, kde Chow Yun-Fat alias inspektor Tequila postřílí dobrou třicítku padouchů, zlikviduje kompletně interiér, sjede po zábradlí s větší elegancí než Mach a nakonec sejme neozbrojeného padoucha z takového blízkosti, že stříkající krev vytvoří na jeho obličeji zasypaném moukou takové umělecké dílo, že by se v Sotheby's kladívko nestačilo zastavit. Hard-Boiled je Wooovo symbolické rozloučení s Hong Kongem. Ještě než odjel do Hollywoodu, rozhodnul se popadnout Chow Yun-Fata a natočit pro změnu film, který bude místo gangsterů "oslavovat" policii. Všechno muselo být akčnější, větší, brutálnější a... lepší. Když to řekne Shawn Levy, je to zbožné přání, když to řekl Woo na vrcholu svých sil, byl to rozkaz. Kvalitní herci (vedle Chowa se tu objevuje např. Tony Leung nebo Anthony Wong), příběh okořeněný klasicky silnými vztahy mezi postavami a několika vychytávkami (juxtapozice zní podezřele, ale až uvidíte scénu v knihovně, budete se vznášet i za předpokladu, že knihy jindy směle ignorujete). Ale co si budeme povídat, v Hard-Boiled jde o akční scény a jejich hlavu a patu - Chow Yun-Fata v baloňáku s dvěma berettami v rukou a párátkem v ústech.

Nezapomenutelný image, který se vám zaryje do hlavy s každou další mrtvolou. A že přibývají sakra rychle. Děj uhání kupředu, vy si vychutnáváte náskok, jenž máte před hrdiny (narozdíl od vás nevědí, která figurka na šachovnici je černá a která bílá) a čekáte na další adrenalinovou přestřelku. Woo si dobře uvědomoval, že tenhle film točí pro radost. Proto jsou tu přestřelky zbavené emocí a natočené na čistokrevný a podpásový efekt. Woo=Michelangelo, akční scény v Hard-Boiled=Sixtinská kaple. Akorát se tu místo barev a mramoru používá krev a olovo. Jakmile se rozštěkají zbraně, vstoupíte do jiného světa. Všechno kolem se zpomalí tak, že byste viděli jak kolibřík kmitá svými křídly, objekty přestanou mít standardní hustotu a celistvost a tříští se pod nárazem kulek jako sádrové busty s milionem perliček uvnitř. Lidská těla poletují vzduchem jako balónky naplněné héliem. Hrdinové si nevystačí s tím, že někam přijdou a všechno postřílí... musí se snést z nebe na provaze jako Spider-Man, vystřelit od boku z ladné otočky nebo přiletět na scénu s motorkou a během seskoku poslat polibek smrti prvním třem "zákazníkům". Tenhle film je esencí stylu. Od prvního záběru s hard-boiled drinkem do posledního výstřelu.

Milion věcí jsem nezmínil a zřejmě už to ani nestihnu. Pokud jste dodnes o Hard-Boiled neslyšeli a koukáte jako Tonda na nový vrata, znaje pouze Živý terč a Tváří v tvář, měli byste tenhle hřích napravit snad ještě dneska večer. Ale takových lidí zřejmě po planetě Zemi pobíhá minimum. I Neználkové mají alespoň povědomí o tom, že Chow Yun-Fat vejde třicet minut před závěrečnými titulkami do nemocnice a postřílí tam minimálně stovku padouchů. V neuvěřitelném tempu a v jednom (ve skutečnosti jsou tam dva neviditelné střihy) nepřerušovaném záběru, který vstoupil do historie. Z Wooovy filmografie se těžko vybírá ten úplně nej... film. Máme tu Lepší zítřky, Killera a právě Hard-Boiled. Uznávám kvalitu před kvantitou a nedám dopustit na žádný z jmenovaných titulů, ale Hard-Boiled má u mě tolik zářezů, že bych se měl snad i stydět. Ale nestydím. A o tom to je. Pokud mě bude chtít někdo obrátit na "killerovskou" víru, ať si znovu pustí tu scénu v čajovně. A znova. A znova...