Chápu, že když se člověk ožere a začne vyřvávat do světa rasistické voloviny, nechce s ním mít nikdo v Hollywoodu nic společného. Na druhou stranu jako fanouška mě mrzí, že Mel Gibson alias Mad Max, Martin Riggs a William Wallace si musí dávat hereckou pauzu a ve velkých projektech ho nikdo nechce. Jak dlouho tahle situace potrvá, nejspíš netuší ani on. Naštěstí ale režisér Statečného srdce opět dokazuje, že když bude chtít stát na plný úvazek za kamerou, tak může. A bude patřit k nejlepším. 

Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny: FOTOGALERIE

Jeho Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny už stačilo sklidit spoustu chvály a potlesku na několika světových festivalech, tam se ovšem tleská skoro všemu… každopádně přívlastek, který Gibsonovu režijní novinku provázel na každém kroku, byl „brutální“. A já bych k tomu rád ještě přidal slovo „tradiční“, ale vezmeme to postupně a začneme tou brutalitou. Od Zachraňte vojína Ryana a jeho legendární úvodní scény vylodění v Normandii jsme tu vážně nikdy neměli takové válečné inferno. Funguje však hlavně proto, že si na něj počkáme přibližně hodinu. Režisér sice hned na začátku naznačí, že válka v jeho podání nebude žádná sranda. pak je ovšem dost dlouhou dobu klid. Drsné to začne být až v okamžiku, kdy hrdinové poprvé vstoupí na bojiště. Okamžik, kdy nezkušení bažanti uvidí hrůzy boje na Okinawě na vlastní oči, se vážně podobá sestupu do pekla. Do té doby byl film víceméně pohodové a hezky vypadající drama, ale po přesunu na bojiště se stává skoro až nepříjemnou podívanou. 

Bitva o Okinawu je v Gibsonově podání chaos. Řev, křik, výbuchy, krev, vnitřnosti rozházené po bojišti a absolutně nelítostný boj o přežití. Nic hezkého. Teď nemyslím jen onu realistickou brutalitu a urvané nohy nebo vojáky držící si střeva, ale samotný boj. Hrdinové netuší, kdy přilétne kulka a z jaké strany, jednoduše se snaží přežít a pokud to bude jen trochu možné, postoupit o metr blíž k davům Japoncům ochotných umřít. Není to hezká podívaná. Je strhující, atmosférická, výborně natočená a Gibson občas přijde s nějakým hodně povedeným záběrem. Přitom je však evidentní, že nechce natočit „hezký a efektní“ válečný film a spíš se pokouší zachytit děsivost a nesmyslnost podobných bitev, kde se z člověka s puškou stává jeden ze stovek a kde smrt číhá úplně všude. Nic pro slabé povahy a dost možná se stane, že i když vydýcháte ono násilí, bezútěšná atmosféra krutosti vás semele ještě víc. 

Hacksaw Ridge má být spíš protiválečný než válečný film a tady se dostáváme k tomu slovu „tradiční“. Gibson totiž natočil příběh, který vypadá jako něco z poloviny minulého století. V Zachraňte vojína Ryana jsou hrdinové, co o sobě pochybují, nevěří si, chovají se neuvážlivě a řeší, jestli jejich mise a riskování několika životů pro záchranu jednoho má vůbec smysl. Tady ne, tady existuje jen černá a bílá. Desmond Doss zkrátka chce do války, aby zachraňoval životy (klidně i nepřátelské, když na to přijde), odmítá vzít do ruky zbraň a zakusí za to pohrdání spolubojovníků i nadřízených. Ale zároveň je to právě on, kdo si tváří v tvář válečným hrůzám dovede zachovat lidskost a neopustit vlastní ideály. Jo, je to Mirek Dušín, chová se jako vesnický prosťáček a možná mu to nijak zvlášť nepálí, avšak má svůj morální kodex a toho se drží. On je ten správný, ti ostatní ovšem nejsou špatní, jen váhající a nejistí. A potřebují jeho, aby jim pomohl tváří v tvář utrpení přežít a zachovat si lidskost. 

Přehrajte si trailer Celý příběh je svým způsobem strašlivě jednoduchý a bojím se, že spousta diváků bude mít problém s tím, že Doss je v podstatě dokonalý klaďák, vedle něhož vypadá i Steve Rogers jako šéf gestapa. Hacksaw Ridge ale chce válku ukázat v těch nejodpornějších odstínech, kde normální člověk přijde o rozum i o lidskost a Doss tak musí být trošku jinde než ostatní vojáci. Naivní, možná hloupý, možná trošku natvrdlý paličák, ovšem rozhodně ochotný udělat dobrou věc i v situaci, kdy prakticky není možné žádné dobro najít.

Hacksaw Ridge je na jednu stranu extrémně drsná a realistická podívaná, ale zároveň i drama ze staré školy, jehož tvůrci chtějí jen ukázat, jak strašlivá byla druhá světová válka a zároveň i to, že v ní bojovali lidé ochotni navzdory všemu zlu, krutosti a násilí zachovat si lidskou tvář a dělat to, co považovali za správné. Můžete to brát jako naivní historku a vysmát se tomu, avšak těch pětasedmdesát lidí, které Doss odnesl do bezpečí, by vám asi vysvětlilo, že hrdinové možná naivní a trošku hloupí jsou, ale rozhodně je dobré, když někoho takového máte vedle sebe.