Měl přijít drsný Harry, místo něj přišel takový obyčejný dědoušek. Americké Babí léto ovšem nečekejte. Clint Eastwood vás přesvědčí, že naštvaný důchodce se může snadno stát ekvivalentem jaderného arzenálu. Stačí když se okolo něj začne řezat šikmooká nebo tmavá chamrať - a ještě mu při tom pošlape trávník. Pak může jeden prošedivělý děda vytáhnout z almary brokovnici a z psacího stolku kvér a vydat se do ulic... Clint zjevně zůstal věrný svým ideálům. Měsíc a půl po Výměně s Angelinou Jolie naservíruje drama, které kombinuje motivy důvěrně známé z jeho předchozích snímků. Máme tu patriota, který se rád spolehne sám na sebe. Pro ránu nejde daleko. Ví, že pořádek si je třeba občas zjednat silou, pokud možno takovou, z níž odpadávají nábojnice. Když s ním začne zametat vlastní rodina, nebojí se provést radikální řez. A s kostelem má podobné problémy jako mentorský trenér z Million Dollar Baby. Gran Torino tak vypadá na poněkud tezovitou one-man show, která má slovutnou persónu navést na už několikrát zorané, podle Eastwooda však ne zcela vytěžené pole. Uprostřed něj bude režisérův sveřepý škleb (nad tím se možná občas uchechtnete, ale faktem je, že Clint na svůj věk působí stále fit a že si jediným kopancem umí zjednat respekt), někde v pozadí pak lze cítit ne až tak dávnou hádku mezi režisérem a jeho drzým kolegou Spikem Lee. Gran Torino totiž rozhodně nebude film, který by obinění z fašismu a rasismu Drsného Harryho (a jeho představitele) nějak zásadně popřel hned během prvních deseti záběrů. Tyhle polemiky si ale nechme až po filmu. Zatím je tu jen slušný trailer bez výraznějších i oslnivějších momentů. Na celovečerní verzi ale láká rozhodně víc než ukázka na už zmíněnou Výměnu.
